16 C 148/2021-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 3. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 129 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 3. 2020 do zaplacení jako dlužného pojistného za období od 21. 11. 2019 do 21. 3. 2020 na základě pojistné smlouvy o pojištění vozidla [značka automobilu], typ [anonymizována dvě slova], [registrační značka] která měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně žalovanému zaslala upomínku k úhradě, ani poté však žalovaný dlužnou částku neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena (náhradním doručením - § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, na adresu pro doručování, tedy na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Slovenské republiky s pobytem a bydlištěm v ČR, jde o tzv. věc s cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen především zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Pro posouzení této otázky je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Poslední známé bydliště žalovaného je na území ČR (příslušnost podle článku 4, resp. článku 14 a násl. nařízení Brusel I bis), je tedy dána příslušnost zdejšího soudu věc řešit. K výzvě soudu ať uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.). Účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: Žalovaný a žalobkyně podepsali pojistnou smlouvu o sdruženém pojištění vozidla [číslo]. Jako počátek pojištění je ve smlouvě uveden den 21. 8. 2019, jako celkové roční pojistné částka 35 492 Kč, jako pojistné čtvrtletní pojistné částka 8 873 Kč, smlouva je uzavřena na dobu neurčitou (prokázáno pojistnou smlouvou [číslo]). Žalovanému byla zaslána dne 30. 1. 2020 upomínka k zaplacení dlužného pojistného ve výši 8 923 Kč do 20. 3. 2020 (prokázáno výzvou k zaplacení dlužného pojistného ze dne 30. 1. 2020). Žalovaný dlužnou částku za uvedené období neuhradil (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by žalovanou částku uhradil). Žalobkyně z toho důvodu ke dni 21. 3. 2020 ukončila pojistnou smlouvu, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 1. 4. 2020 (prokázáno informací o zániku pojistné smlouvy ze dne 1. 4. 2020). Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2020 a ze dne 14. 9. 2020 zaslanou žalovanému téhož dne na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2020, 14. 9. 2020 a podacím archem ze dne 14. 9. 2020), žalovaný však neuhradil nic. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Mezi Českou republikou a Slovenskem je třeba smluvní vztahy založené po 17. 6. 2009 posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen Nařízení Řím I). Nebyla-li provedena volba práva podle čl. 3, bude se podle čl. 7 nařízení Řím I. pojistná smlouva řídit právem členského státu, v němž se v okamžiku uzavření smlouvy nachází riziko, v nyní posuzovaném případě tedy českým právem. Účastníci platně uzavřeli pojistnou smlouvu podle ustanovení § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v platném znění (dále jen„ zákon“). Žalovaný jako pojistník se zavázal hradit pojistné ve výši uvedené výše. Za období od 21. 11. 2019 do 21. 3. 2020 žalovaný pojistné neuhradil, a to ani po výzvách; žalobkyně jako pojistitel má proto právo na sjednané pojistné za uvedené období ve výši 11 929 Kč. Podle smlouvy má žalobkyně právo rovněž na poplatek za odeslání upomínky ve výši 200 Kč. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti (srov. § 2783 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, proto soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (srov. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to za období od 23. 3. 2020 do zaplacení. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč; z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bodu 2 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) náleží odměna ve výši 300 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč; a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů byla přiznána v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. není třeba tento rozsudek odůvodňovat podrobněji.