16 C 315/2020-22 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 4 500 Kč jako nesplacené jistiny úvěru a zaplacení zákonného úroku z prodlení, obojí na základě rámcové smlouvy o úvěru [číslo] jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] které měly být uzavřeny mezi původní věřitelkou, [právnická osoba], a žalovaným. 2. Co do požadavku na zaplacení částky 1 819 Kč (smluvní pokuta 739 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 080 Kč) vzala žalobkyně žalobu zpět. V uvedené části proto soud řízení zastavil (§ 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – viz výrok II tohoto rozsudku. 3. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku smlouvu o úvěru ve výši 4 500 Kč s dobou splatnosti do [datum]. Dne [datum] převedla původní věřitelka na účet žalovaného částku 4 500 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil. Původní věřitelka uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, v příloze byla jako postoupená uvedena pohledávka za žalovaným, původní věřitelka postoupení žalovanému oznámila. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, neuhradil však nic (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by dlužnou částku uhradil). 4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že původní věřitelka a žalovaný platně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ Žalovaný čerpal úvěr ve výši 4 500 Kč, zavázal se jej splatit v dohodnuté době, avšak nesplatil jej včas. Žalobkyni proto vznikl nárok na úhradu dlužné jistiny 4 500 Kč. 5. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil ve sjednaném termínu splatnosti, dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (srov. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 6. Žalovanému bylo původní věřitelkou řádně oznámeno postoupení pohledávky ([číslo] odst. 1 a § 1879 o. z.), žalovaný je tedy povinen plnit svůj dluh žalobkyni. 7. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 5 060 Kč, tedy z 73,56 % žalobkyně vzala žalobu zpět, a tedy zavinila, že řízení muselo být zastaveno, co do částky 1 819 Kč, tj. z 26,44 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 47,12 % (73,56 – 26,44) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 písm. a bodu 1 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) náleží odměna ve výši 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 47,12 % z částky 1 489 Kč, tj. na částku 702 Kč. 9. Náhrada nákladů byla přiznána na zákonné platební místo, k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 10. O třídenní lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 11. Vzhledem ke skutečnosti, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. není potřeba podrobnějšího odůvodnění.