19 C 6/2020-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela se žalovaným dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., reg. Číslo C [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, po prověření úvěruschopnosti žalovaného, prostřednictvím bankovního převodu úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum] Smlouva byla žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně [anonymizováno], na které se žalovaný zaregistroval a zřídil si uživatelský účet. Žalovaný na svém uživatelském účtu odsouhlasil znění úvěrové smlouvy a poskytl právní předchůdkyni žalobkyně své osobní údaje. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Celková výše dluhu žalovaného vůči žalobkyni činí [částka]. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně požadovala přiznat rovněž příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tedy ode dne [datum] do zaplacení. Žalovaný nereagoval na žádnou z upomínek právní předchůdkyně žalobkyně ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě listin založených ve spise dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Dle listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] měla právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] p.l.c, reg. č. C [číslo], sídlem [adresa], [anonymizováno], GZR [číslo], Malta, žalovanému označenému jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem poskytnout úvěr v celkové výši [částka] na dobu do [datum]. Roční procentní sazba nákladů činila [anonymizováno]. Předložená smlouva není žalovaným nijak potvrzena. Jedná se o prostý text psaný na počítači. Žalobkyně soudu předložila doklad o tom, že dne [datum] byla provedena platba ve výši [částka] na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobkyně soudu předložila platební informace s uvedením dlužné částky k datu splatnosti v celkové výši [částka] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], která byla zaslána žalovanému téhož dne. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalovaný byl spotřebitelem. Dle ustanovení § 419 z. č. 89/2012Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 7. V daném případě žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vůbec nezkoumala. 8. Pokud jde o charakter neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž i do zájmů celé společnosti a narušila tak zjevně veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost, viz rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Povinnost poskytovatele úvěru prověřit úvěruschopnost zakotvuje směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice“). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) vyložil čl. 8 směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudní dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V souladu s evropskou legislativou, která našla odraz v citovaných tuzemských rozhodnutích vyšších soudů je nutno interpretovat znění § 86 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že neprověření úvěruschopnosti žalovaného je důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nikoli neplatnost relativní (viz též I US [číslo]). 9. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, když si k posuzování úvěruschopnosti žalovaného nevyžádala žádné dokumenty jako je potvrzení o příjmu, výpis z účtů u bankovních institucí, přehled výdajů. Právní jednání, jehož výsledkem byla smlouva o úvěru tak odporuje postupu předepsanému zákonem a je podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné; k této absolutní neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou [částka], která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla ([částka]), a částkou, kterou jí, popř. po postoupení pohledávky žalobkyni žalovaný uhradil ([částka]). Žalovaná pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. 10. Vedle dlužné částky je žalovaný povinen uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše zákonného úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb., z dlužné částky ([částka]). Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani platně stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků. Soud proto uložil (výrok I.) žalovanému povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku [částka] až od [datum], tj. ode dne podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Co do nároku na úhradu úroků z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] soud žalobu zamítl (výrok II.) 11. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši [částka] spočívají v zaplaceném soudním poplatku [částka] a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou [částka], tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí [částka], -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] (§ 14b odst. 5 písm. a) AT -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka]. 12. Soud postupoval při stanovení náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 14b AT, jelikož se v dané věci jedná o tzv. formulářovou žalobu – žalobkyně uplatňuje opakovaně nárok na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobné věci (jenom u zdejšího soudu bylo vedeno řízení o obdobném návrhu žalobkyně z úvěrové smlouvy v nedávné době minimálně třikrát: viz řízení vedená pod sp. zn. 22 C 65/2020, 20 C 115/202