22 C 278/2020-39 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Předmětem řízení je zaplacení částky 2 322 Kč (se zákonným úrokem z prodlení) jako dlužného pojistného za období od [datum] do [datum] na základě pojistné smlouvy [číslo] (předmět pojištění [příjmení] [příjmení]) s počátkem pojištění ke dni [datum], která měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ust. § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. S ohledem na to, že žalovaný je občanem Maďarské republiky, zkoumal soud, zda je mezinárodně příslušný k projednání věci dle Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení), když Česká republika i Maďarská republika jsou členkami EU, což odpovídá teritoriální působnosti tohoto nařízení. Jelikož se jedná o smlouvu uzavřenou dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., tj. civilní věc, je dána i věcná působnost nařízení. Podle článku 14 odst. 1 nařízení může (s výhradou článku 13 odst. 3) pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky – hlášené bydliště má na adrese [adresa žalovaného], a proto může být žalován ve věci dlužného pojistného u soudů České republiky a Česká republika je tak příslušná k projednání a rozhodnutí ve věci, konkrétně pak Okresní soud v Mladé Boleslavi. Pro určení rozhodného hmotného práva se použije Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž rozhodným právem je právo České republiky. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve vlastnictví žalovaného, tovární značky Opel ASTRA, [registrační značka]. Pojištění bylo sjednáno na dobu neurčitou s počátkem dne [datum]. Pojistné bylo sjednáno ve výši 9 100 Kč ročně se čtvrtletní splatností. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne [datum]. Pojistná smlouva zanikla dnem [datum] z důvodu nehrazení pojistného, když žalovaný netvrdil její dřívější zánik. Žalovaný zůstal žalobkyni za dobu trvání pojištění od [datum] do [datum] dlužen částku 2 322 Kč. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený pojistnou smlouvou v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve spojení s § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Žalovaný jako pojistník se zavázal hradit pojistné ve výši smluvené ve smlouvě, případně ve výši změněné pojistitelkou v souladu s § 2785 o. z. Žalovaný nesplnil svoji povinnost a neuhradil řádně a včas pojistné, sjednané pojištění proto v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. zaniklo. Žalovaný za dobu trvání pojištění dluží žalobkyni pojistné ve výši 2 322 Kč. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti sjednaném ve smlouvě (srov. § 2783 o. z.), dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Z tohoto důvodu soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši (srov. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) ode dne požadovaného žalobkyní ([datum]), když žalobkyně jej požadovala až ode dne, kdy již byl žalovaný v prodlení s úhradou pojistného (od [datum]). S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobkyni zcela vyhověl, když žalovaný zůstal zcela nečinný a neuvedl nic, co by nárok žalobkyně zpochybnilo. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, která se svého nároku domáhala formulářovou žalobou, byla ve věci zcela úspěšná, proto jí soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši 1 489 Kč, které představují soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 200 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 600 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.