7 C 341/2021-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) 2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 261 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 29. 3. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalovanému poskytla zdravotní péči. Náklady za péči žalobkyně vyúčtovala ve výši 3 261 Kč fakturou [číslo] ze dne 25. 2. 2021, jejíž splatnost nastala dne 28. 3. 2021 Cenu žalobkyně stanovila jako součin hodnoty bodu a počtu bodů stanovených vyhláškou č. 134/1998 Sb. a dle cenového předpisu o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb uvedeném ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR č. 11/2018, jelikož žalovaný nebyl v době poskytnutí zdravotní péče zdravotně pojištěn. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Ukrajiny. Soud proto nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Na vztahy s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, dále jen„ ZMS“, kterého se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 ZMS). Česká republika je členem Evropské unie, Ukrajina nikoliv. Ve vztahu k Ukrajině je závazná Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech sjednaná dne 28. 5. 2001 v Kyjevě a uveřejněná pod [číslo] Sb. m. s . ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech sjednaného dne 14. 9. 2007 v [obec] a uveřejněného pod [číslo] Sb. m. s . Podle čl. 48 odst. 5 pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Vzhledem k tomu, že žalovaný bydlí na území České republiky a jeho bydliště se nachází v okrese [obec], je k řízení dána podle čl. 48 odst. 5 citované smlouvy pravomoc soudů České republiky a Okresní soud v Mladé Boleslavi je tak mezinárodně příslušný k projednání věci. 4. Žalovaný se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti: 6. Z faktury [číslo] z přílohy k této faktuře a z přehledu o faktuře má soud za prokázané, že dne 5. 2. [číslo] byla žalovanému poskytnuta zdravotní péče ve [anonymizována dvě slova] [část obce] na ortopedii, na traumatologickém urgentním příjmu. Za poskytnutou péči byla žalovanému vyúčtována po zaokrouhlení částka 3 261 Kč, která je představována částkou ve výši 365 Kč (cílené vyšetření traumatologem), částkou ve výši 2 806,30 Kč (vyšetření s větším množstvím skenu) a částkou 89 Kč (registrační poplatek). Datum splatnosti faktury bylo stanoveno na 28. 3. 2021 s tím, že žalovaný byl ve faktuře upozorněn, že pokud se dostane do prodlení, bude žalobkyně požadovat i zákonný úrok z prodlení. Z upomínky zaslané žalovanému dne 14. 4. 2021 a z poštovního archu z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl žalobkyní dne 14. 4. 2021 vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 3 261 Kč, a to do 5. 5. 2021. 7. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalovanému byla poskytnuta zdravotní péče, přičemž žalovaný nebyl účasten zdravotního pojištění ve smyslu § 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění ke dni poskytnutí zdravotní péče. Bylo proto jeho povinností uhradit náklady provedených vyšetření, jejichž výši vyčíslila žalobkyně v souladu s obsahem přílohy [číslo] vyhlášky č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění účinném ke dni poskytnutí péče, a dle Cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví [číslo] ze dne 13. 11. 2018 o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb uveřejněné ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví ČR [číslo]. Mezi účastníky platně vznikl závazkový vztah ve smyslu § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen„ o. z.”. Podle § 1721 o. z. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. 8. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>9. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>10. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 12. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně prokázala právní důvod žalované částky i její výši, a proto soud žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do zákonného úroku z prodlení z žalované částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. Žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. 14. Soud v této věci neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí neměl náhradu účelných nákladů zcela nebo zčásti přiznat podle ustanovení § 150 o. s. ř. (ostatně účastníci žádné takové mimořádné důvody ani netvrdili). Z tohoto důvodu soud žalobkyni přiznal náhradu v tomto řízení účelně vynaložených nákladů, a to konkrétně ve výši 200 Kč, která odpovídá paušální úhradě hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v částce 100 Kč za jeden úkon, tj. za sepis žaloby a zaslání předžalobní výzvy. 15. Soud dále III. výrokem uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi soudní poplatek z podaného návrhu, jelikož žalobkyně byla usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 2. 7. 2021, č. j. EPR 158541/2021-7 od poplatkové povinnosti osvobozena, a tato povinnost tak přešla podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích na procesně neúspěšného žalovaného. Výše soudního poplatku byla stanovena dle položky [číslo] bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků. 16. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a dle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.