9 C 211/2021-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne 26. 4. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 31. 7. 2017, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 550 Kč v týdenních splátkách po 443 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného kontrolou databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou RČ dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontrolou v insolvenčním rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocením aktuální finanční situace dle podkladů vyplněných klientem a dle lokality bydliště žalovaného na základě vědomostí z praxe a kontrolou dokumentů zaškrtnutých v kartě klienta externím pracovníkem žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil žalobkyni pouze splátky v celkové výši 12 700 Kč a dále již na svůj závazek ničeho nehradil, žalobkyni zesplatnila celý úvěr ke dni 24. 9. 2018. Žalobkyně dále požadovala zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % z dlužné částky od 25. 9. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil podáním ze dne 7. 9. 2021 tak, že uznává zapůjčení částky 15 000 Kč, a že se dostal do prodlení se splácením svého dluhu, rozporuje ale požadovaný souhrnný poplatek ve výši 11 550 Kč. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 5. Účastníci uzavřeli dne 31. 7. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu úrokem 5 250 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 3 300 Kč, tj. celkem částku 26 550 Kč, v 60 týdenních splátkách po 442,50 Kč s první splátkou splatnou dne 7. 8. 2017. Zápůjční úroková sazba činila 66 % ročně, RPSN činila 195,34 %. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal od žalobkyně částku 15 000 Kč při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky žalobkyně ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyni uhradil pouze částku 12 700 Kč. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce ke splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 25. 11. 2020 odeslanou téhož dne. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ani ničeho neuhradil. 6. Soud má z provedeného dokazování za postavené najisto, že žalobkyně zcela nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z evidenční karty klienta, kterou v den podpisu smlouvy žalovaný vyplnil se zástupkyní žalobkyně, soud zjistil, že žalovaný bydlí ve vlastním, má učňovské vzdělání, je ženatý, vlastní vůz a nemovitost a nemá žádný další úvěr. V kartě je dále zaznamenáno, že pracuje na částečný pracovní úvazek u společnosti [právnická osoba] jako lakýrník s čistou měsíční mzdou 22 000 Kč. Výdaje žalovaného podle evidenční karty činí 14 000 Kč a sestávají z inkasa ve výši 3 000 Kč, výdajů na domácnost ve výši 4 000 Kč, jiných výdajů ve výši 500 Kč a výdajů na úvěr u [právnická osoba] spořitelna ve výši 6 500 Kč. Disponibilní zůstatek žalovaného byl v kartě zaznamenán ve výši 8 000 Kč. Zástupkyně žalobkyně měla při podpisu evidenční karty ověřit u žalovaného občanský průkaz a výplatní pásky, součástí karty ale tyto dokumenty nejsou. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, [právnická osoba] [anonymizováno], řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena platně – tedy zda byla naplněna zákonná podmínka před uzavřením smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumat schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost). Soud totiž považuje za jednoznačné, že smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, neboť na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel, a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuchovala v rozporu s § 78 odst. 1 a 2 písm. b) ZoSÚ ověřované dokumenty nebo to alespoň netvrdila a neprokazovala, nemůže soud ověřit, že by žalobkyně náležitě zkoumala majetkové poměry žalovaného. Z evidenční karty ani neplyne, že by si žalobkyně od žalovaného vyžádala údaje o výdajích, které jsou nezbytné pro vytvoření úsudku o celkových poměrech žalovaného a posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Současně žalobkyně nijak nedoložila své tvrzení, že kontrolovala záznamy žalovaného v insolvenčním rejstříku nebo jaká byla platební historie žalovaného u žalobkyně. 14. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným podle § 588 o.