9 C 252/2021-47 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovaným uzavřela dne 4. 9. 2020 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal online na internetových stránkách [webová adresa] poté, co vyplnil registrační údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet úvěr ve výši 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 2. 10. 2020 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 600 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, a proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z poskytnuté jistiny 16 000 Kč za období od 3. 10. 2020 do 9. 5. 2020 v celkové výši 3 504 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny 16 000 Kč od 3. 10. 2020 do 9. 5. 2020 v kapitalizované výši 791,11 Kč a dále od 10. 5. 2020 do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván e-mailovou zprávou. 2. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný, který je občanem členského státu, může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být uhrazen dluh (mezinárodní příslušnost na výběr daná). V dané věci je tedy Okresní soud v Mladé Boleslavi mezinárodně příslušný k projednání věci. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 5. Do registračního formuláře před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil číslo svého bankovního účtu, údaje o svém zaměstnání a měsíčním příjmu, při registraci žalovaný žalobkyni předložil výpisy ze svého bankovního účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 4. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] žalovaný je ve smlouvě označen svým rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 28 dní, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru za poslední období doby poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč, roční úroková sazba je uvedena 0 %, RPSN je uvedena 1987 %. Pro případ porušení povinnosti žalovaného splatit úvěr řádně a včas si smluvní strany v čl. IX odst. 1 písm. a) smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Žalovaný smlouvu potvrdil prostřednictvím klientské sekce v elektronickém systému žalobkyně. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 16 000 Kč, řádně a včas ho však nesplatil, a to ani před výzvy žalobkyně. K zaplacení žalované částky byl žalovaný naposledy vyzván dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne 26. 4. 2021. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 6. Soud má z provedeného dokazování za prokázané najisto, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně zjišťovala a ověřovala příjmy žalovaného z výpisu z účtu žalovaného a z jeho výplatních pásek. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala z databáze EUCB a CRIF. Žalobkyně však vůbec nezjišťovala podstatné výdaje žalovaného. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení se aplikuje právo České republiky, neboť žalovaný má obvyklé bydliště na území České republiky. <i>9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr, nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>12. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají - li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena platně – tedy zda byla naplněna zákonná podmínka před uzavřením smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumat schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost). Soud totiž považuje za jednoznačné, že smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ,