9 C 255/2021-26 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“) uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 14. 6. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou půjčku zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 38 491 Kč, představující kapitalizovaný úrok za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 13 183 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 14 752 Kč, poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 10 556 Kč a s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, a to ve 24 měsíčních splátkách po 3 271 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 14. 6. 2020. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, celkem zaplatil 3 271 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 36 729 Kč a poplatku ve výši 34 767 Kč, a to marným uplynutím měsíční lhůty po úhradě poslední splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 18. 12. 2020 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 532,82 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 36 729 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 15. 6. 2020, po uplynutí měsíční lhůty od uhrazení poslední splátky, do 18. 12. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný úrok ve výši 8 098,74 Kč (úrok ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 36 729 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 21. 7. 2018, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 18. 12. 2020, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 36 729 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 36 729 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně, uzavřela se žalovaným dne 14. 6. 2018 vsmlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 38 491 Kč (představující kapitalizovaný úrok za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 13 183 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 14 752 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 10 556 Kč), a to ve 24 měsíčních splátkách po 3 271 Kč, resp. poslední ve výši 3 258 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, a to ve výši 29 % ročně. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni uhradil pouze jednu splátku ve výši 3 271 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo na uhrazení celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 6. 1. 2021 odeslaným dne 21. 4. 2021. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou zástupce žalobkyně ze dne 21. 4. 2021 odeslanou dne 25. 4. 2021 s tím, nechť žalovaný dlužné částky uhradí do 6. 5. 2021. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty žalovaného vedené právní předchůdkyní žalobkyně ze dne 14. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný bydlí v nájmu, je svobodný, má učňovské vzdělání a je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako dělník s čistou mzdou ve výši 29 470 Kč měsíčně, což si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Podle údajů v kartě žalovaný dále uvedl, že má další běžné výdaje ve výši 7 000 Kč měsíčně. Žalobkyně však ani přes výzvu nepředložila listiny či neoznačila další důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje uvedené v zákaznické kartě skutečně ověřila, a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>10. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>11. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>12. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>16. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkov