9 C 264/2021-25 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 18. 11. 2017 [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutý úvěr ve výši 17 000 Kč zavázal vrátit spolu s úrokem za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 2 380 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 510 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 29. 12. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, na úvěr naposledy zaplatil splátku dne 23. 11. 2017, celkem uhradil 2 300 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 17 000 Kč a dlužných poplatků v souhrnné výši 10 280 Kč, a to marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 15. 1. 2021 své pohledávky za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byl žalovaný písemně informován. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně přiznat též kapitalizovaný úrok ve výši 8 378,43 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 17 000 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 30. 12. 2018, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 15. 1. 2021, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 179 Kč (úrok ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 17 000 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 30. 12. 2018, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 15. 1. 2021, kdy došlo k postoupení pohledávek), úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 17 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 17 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: 4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným dne 18. 11. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 2 380 Kč, poplatku ve výši 3 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 510 Kč, splatných vždy do 7. dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč převzal v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Podle čl. 1 smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně byla výpůjční úroková sazba sjednána ve výši 23,72 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, právní předchůdkyni uhradil pouze částku 2 300 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu s čl. 5 smluvních podmínek právo na uhrazení dlužných částek. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 15. 1. 2021 postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 12. 2. 2021 odeslaným dne 15. 2. 2021. K zaplacení žalovaných částek byl žalovaný vyzván dopisem před podáním žaloby zástupcem žalobkyně ze dne 13. 5. 2021 odeslaným následujícího dne s tím, aby žalovaný uhradil žalované částky do 28. 5. 2021. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ze zákaznické karty ze dne 18. 11. 2017 soud zjistil, že žalovaný je svobodný, bydlí v samostatné domácnosti, má učňovské vzdělání a je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou s čistým příjmem ve výši 18 056 Kč. Celkové běžné výdaje byly zaznamenány částkou 11 000 Kč měsíčně. Tyto informace, získané od žalovaného, žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalobkyně však ani přes výzvu nepředložila listiny či neoznačila žádné důkazy k prokázání skutečnosti, že ověřila také výdaje žalovaného, a tím dostatečně prověřila jeho úvěruschopnost. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>10. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>11. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>12. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>13. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>15. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>16. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 17. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a