9 C 376/2020-64 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s odůvodněním, že dne 21. 5. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalobkyně poskytla na základě žádosti žalovanému částku 16 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do 13. 6. 2019. Žalovaný úvěr řádně a včas nevrátil a dne 14. 6. 2019 požádal o prodloužení doby splatnosti do 13. 7. 2019. Dlužnou částku však nevrátil ani v takto prodloužené době, a proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné neuhrazené částky za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za jednotlivou upomínku (celkem 100 Kč). Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě informací získaných z různých databází (např. interní databáze žalobkyně, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů apod.), přičemž uzavřela, že žalovaný je úvěruschopný. Žalobkyně po žalovaném požaduje jistinu 16 000 Kč, nesplacenou smluvní pokutu kapitalizovanou ke dni 5. 6. 2020 ve výši 5 168 Kč a neuhrazené náklady na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny 16 000 Kč od 14. 7. 2019 (ode dne následujícího po prodloužené splatnosti) do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván předžalobní upomínkou ze dne 10. 6. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci soud nařídil jednání, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezením zapsanou v obchodním rejstříku vedeným Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka [číslo], od 25. 1. 2013. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 5. 2019 a jejího prodloužení ze dne 14. 6. 2019 včetně obchodních podmínek a seznamu poplatků spojených se smlouvou o úvěru soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 13. 6. 2019, resp. do 13. 7. 2019. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 %. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a úhradu nákladů 50 Kč za každou zaslanou upomínku. 5. Výpisem z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 13. 5. 2019 žalovaný zaslal na účet žalobkyně z účtu č. [bankovní účet] částku ve výši 0,01 Kč. Dne 14. 5. 2019 poskytla žalobkyně na účet žalovaného částku 8 000 Kč, jako variabilní symbol bylo uvedeno číslo úvěrové smlouvy. Dne 21. 5. 2019 poskytla žalobkyně stejným způsobem žalovanému částku 8 000 Kč. 6. Z upomínek ze dne 27. 7. 2019 a ze dne 22. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné jistiny, narůstající smluvní pokuty, přičemž za jednotlivou upomínku naúčtovala žalovanému poplatek ve výši 50 Kč. 7. Z předžalobní upomínky včetně podacího archu ze dne 10. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu, který ke dni 1. 6. 2020 činil 22 745,26 Kč. 8. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalovanému dne 14. 5. 2019 finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a dne 21. 5. 2019 finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 13. 7. 2019. Žalovaný však ničeho neuhradil. V důsledku prodlení vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu a poplatky spojení s upomínáním. 9. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného tak, jak uváděla. Žalobkyně uvedla, že nahlížela do různých databází, z nichž nezjistila žádné negativní skutečnosti. Ani přes výzvu však žalobkyně nepředložila listiny či neoznačila žádné důkazy k prokázání této skutečnosti, tedy že řádně a dostatečně úvěruschopnost žalovaného zkoumala a prověřila. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 14. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. 15. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 16. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru [číslo] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy. 21. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [právnická osoba] proti [anonymizována dvě slova] [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu