14 C 30/2022-29 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 18 712 Kč a 8 760 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 569,13 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 18 712 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 104,08 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 8 760 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení. 2. Žalobkyně v žalobě tvrdí následující: 3. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 17. 12. 2010 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu ve výši 12 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 712 Kč v 45 pravidelných týdenních splátkách po 468 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na 28. 10. 2011. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 28. 12. 2010. Žalovanou částku 18 712 Kč tvoří jistina ve výši 10 841,25 Kč a souhrnný poplatek 7 870,75 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016, uzavřené mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 2. 2016. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 5. 11. 2021. 4. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], dále uzavřeli dne 24. 6. 2010 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu ve výši 10 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 360 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 310 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na 18. 8. 2011. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 7. 12. 2010. Žalovanou částku 8 760 Kč tvoří jistina ve výši 4 771,24 Kč a souhrnný poplatek ve výši 3 988,76 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016, uzavřené mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 2. 2016. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 5. 11. 2021. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena prostřednictvím dožádaného soudu na Slovensku. 6. V řízení je mezinárodní prvek, neboť žalovaný není státním občanem České republiky, ve smlouvě uvedl adresu na Slovensku. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc řešit. 7. Soud dospěl k závěru, že má mezinárodní příslušnost ve věci rozhodnout, neboť poslední známé bydliště žalovaného je v České republice - srov. čl. 17 odst. 1 a čl. 18 písm. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), a dále rozsudek Soudního dvora EU ze dne 17. 11. 2011 ve věci C [číslo] [právnická osoba], proti U. M. [příjmení]. 8. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal podle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, neboť žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 9. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 10. [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 17. 12. 2010 smlouvu o půjčce, na základě které společnost [právnická osoba] žalovanému poskytla částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit věřitelce jistinu 12 000 Kč a dále souhrnný poplatek 8 712 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 20 712 Kč v 45 týdenních splátkách po 468 Kč s tím, že poslední splátka ve výši 120 Kč je splatná dne 28. 10. 2011. Ve smlouvě o půjčce je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, uvedené na zadní straně (prokázáno smlouvou o půjčce ze dne 17. 12. 2010). V čl. 8 smluvních podmínek je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má společnost [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Žalovaný na dlužnou částku naposledy uhradil dne 28. 12. 2010. Dopisem ze dne 26. 2. 2016 společnost [právnická osoba] žalovanému oznámila, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016 a poštovním podacím archem ze dne 11. 3. 2016). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění ze dne 5. 11. 2021 a podacím lístkem z téhož dne), neuhradil však nic (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by na dluh hradil). 11. [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 24. 6. 2010 smlouvu o půjčce, na základě které společnost [právnická osoba] žalovanému poskytla částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit věřitelce jistinu 10 000 Kč a dále souhrnný poplatek 8 360 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 18 360 Kč v 60 týdenních splátkách po 310 Kč s tím, že poslední splátka ve výši 70 Kč je splatná dne 18. 8. 2011. Ve smlouvě o půjčce je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, uvedené na zadní straně (prokázáno smlouvou o půjčce ze dne 24. 6. 2010). V čl. 8 smluvních podmínek je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má společnost [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Žalovaný na dlužnou částku naposledy uhradil dne 7. 12. 2010. Dopisem ze dne 26. 2. 2016 společnost [právnická osoba] žalovanému oznámila, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016 a poštovním podacím archem ze dne 11. 3. 2016). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění ze dne 5. 11. 2021 a podacím lístkem z téhož dne), neuhradil však nic (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by na dluh hradil). 12. Vzhledem k tomu, že ke sjednání půjček došlo před 1. 1. 2014, je třeba podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), na právní posouzení věci použít zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), a také zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále také jen„ obč. zák.“), neboť v daném případě jde zjevně o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem. 13. Podle § 261 odst. 1 obch. zák. tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti. 14. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). 15. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obch. zák. dohodou podle odst. 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení obč. zák. nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle obč. zák. a na její společné záva