15 C 254/2022-45 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobce se domáhal zrušení spoluvlastnictví s tím, že je spoluvlastníkem parcely [číslo] o výměře 169 m2 – ovocný sad, zemědělský půdní fond a parcely [číslo] o výměře 72 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, které jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav na listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. a [územní celek] (dále jen předmětné nemovitosti). Druhým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí je žalovaná, přičemž každý ze spoluvlastníků má podíl ve výši ½. Žalobce nechce dále setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovanou, která je jeho bývalou manželkou. Žalobce se opakovaně pokoušel s žalovanou dohodnout, avšak marně. Vzhledem k tomu, že nemovitosti nejsou reálně dělitelné, přichází v úvahu přikázání věci za přiměřenou náhradu žalované, případně dražba nemovitostí, pokud by žalovaná nedisponovala dostatečnou finanční částkou na vypořádání spoluvlastnického podílu, případně kdyby o přikázání do jejího vlastnictví neměla zájem. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení zůstala zcela nečinná. 3. Z výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že účastníci jsou spoluvlastníky parcely [číslo] o výměře 169 m2 – ovocný sad, zemědělský půdní fond a parcely [číslo] o výměře 72 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, které jsou zapsány u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav na listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. a [územní celek], přičemž spoluvlastnické podíly činí u žalobce ½ a u žalované 1/2. 4. Z odhadu tržní ceny nemovitosti ze dne 2. 12. 2021 má soud za prokázané, že odhad ceny předmětných nemovitostí činí 9 140 000 Kč. 5. Z emailové komunikace má soud za prokázané, že se žalobce opakovaně pokoušel s žalovanou dohodnout, avšak bezvýsledně. 6. Ze zprávy Městského úřadu Kosmonosy, stavební odbor, ze dne 5. 9. 2022 má soud za prokázané, že reálné rozdělení předmětných nemovitostí není možné. 7. Dle ust. § 1140 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. 8. Dle ust. § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 9. Dle ust. § 1144 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. 10. Dle ust. § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce již nemá zájem na trvání spoluvlastnictví, současně mezi účastníky nedošlo k dohodě o zrušení spoluvlastnictví (§ 1141 o.z.) ani k dohodě o odkladu zrušení spoluvlastnictví (§ 1154 o.z.). Zákon vychází z koncepce, že nikoho nelze nutit k setrvání ve spoluvlastnickém vztahu, a umožňuje při absenci vzájemné dohody každému ze spoluvlastníků obrátit se na soud a žádat rozhodnutí o zrušení spoluvlastnictví. Soud proto postupoval podle § 1143 o.z. a podílové spoluvlastnictví účastníků výrokem I. zrušil. 12. Jak je zřejmé z výše citovaného ustanovení, rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, určí současně i způsob vypořádání spoluvlastníků. Vypořádání spoluvlastnictví lze provést třemi způsoby v tomto pořadí: rozdělením věci, přikázáním věci jednomu ze spoluvlastníků za náhradu či prodej věci a rozdělení výtěžku. 13. Přednostním způsobem vypořádání je reálné rozdělení věci. V projednávané věci ze zprávy Městského úřadu Kosmonosy, stavebního odboru, vyplývá, že reálné rozdělení předmětných nemovitostí není možné. 14. Dalším v zákoně stanoveným způsobem vypořádání je přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu. Zákon nyní výslovně nestanoví hlediska, podle nichž má být výlučný vlastník určen. Není však důvod nadále nevyužít hledisek dříve stanovených zákonem i dovozených judikaturou. V daném případě byla žalovaná zcela nečinná. Soud tedy neznal stanovisko žalované, zda by o přikázání spoluvlastnického podílu žalobce do jejího vlastnictví měla zájem. Zároveň neprokázala, že je schopna vyplatit vypořádací podíl. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1346/2002 soud může přikázat věc jen tomu spoluvlastníku, resp. spoluvlastníkům, kteří prokáží schopnost přiměřenou náhradu zaplatit. Solventnost přitom není posuzována pouze z hlediska samotné schopnosti náhradu za spoluvlastnický podíl zaplatit, ale i z hlediska včasnosti této úhrady. 15. S ohledem na faktickou nemožnost reálného rozdělení a současně nemožností přikázat spoluvlastnický podíl žalobce na předmětných nemovitostech do vlastnictví žalované soud rozhodl o prodeji nemovitostí v dražbě a rozdělení výtěžku podle spoluvlastnických podílů účastníků na dražených nemovitostech. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s nálezu nálezem Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 572/19, ze dne 12. 12. 2019, podle kterého rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliko od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.