19 C 312/2022-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 9 134 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona [číslo] uzavřela dne 24. 3. 2021 s žalobkyní úvěrovou smlouvu (dále jen "smlouva"). K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], [webová adresa] přístupných k tomu jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti [právnická osoba] Při uzavírání první smlouvy o úvěru musí být ověřena identita žadatele. V tomto případě již nebylo po žalované vyžadováno zaslání ničeho pro ověření vlastnictví účtu, neboť v minulosti byla totožnost ověřena při uzavírání jiné smlouvy. Žalobkyně hodnotila schopnost žalované splácet a současně zkoumala, zda má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťovala, zda existující závazky hradí, a to prostřednictvím registru [příjmení] a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému creditscoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválila. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Splatnost takto poskytnutého úvěru byla 30 dnů od jeho poskytnutí. Schválená částka 10 000 Kč byla zaslána dne 24. 3. 2021 na číslo účtu uvedeného ve smlouvě: [bankovní účet]. Sjednány byly také další volitelné služby za následující poplatky: poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti korunovým vkladem ve výši 990 Kč a poplatek za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem ve výši 490 Kč. Úvěr společně s poplatky byl v souladu s ustanovením části smlouvy„ Úvěrová smlouva“ splatný dne 22. 12. 2021. Žalovaná za trvání smlouvy uhradila částku ve výši 7 502 Kč, tuto žalobkyně započetla tak, že žalovaná zůstala dlužna na jistině částku 6 438 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru částku 330 Kč, na poplatku za expres výplatu částku 199 Kč, za poplatek za bezpečnou splátku částku 792 Kč, na poplatku za SMS servis částku 392 Kč a na poplatku za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem částku 490 Kč. Žalobkyně dále po žalované požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 193 Kč, které byly účtovány na základě části smlouvy„ Sankce“. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrová smlouva ze dne 24. 3. 2021, opisy výpisu proplacení smlouvy, výpis čerpání, splátek a úhrad, sazebník platný od 8. 4. 2018, předžalobní výzva k plnění ze dne 14. 4. 2022 včetně podacího archu ze dne 20. 4. 2022) dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, jak jej tvrdila žalobkyně a je shora rekapitulován. 5. V situaci, kdy soud kvalifikoval vztah mezi účastníky jako spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., bylo namístě nejdříve posoudit, zda žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Teprve v případě kladného závěru k této otázce, mělo smysl zkoumat další konkrétní ustanovení smlouvy. 6. Soud z úvěrové smlouvy jakož i z dalších předložených důkazů a ani z žalobních tvrzení žalobkyně nemohl učinit závěr, že by úvěruschopnost žalované byla řádným způsobem zkoumána a učiněny odpovídající závěry. Žalobkyně uváděla, že vypočetla tzv. creditscore. Hodnoty, které však byly do tohoto výpočtu zadány, žalobkyně soudu nedokládá žádným ověřitelným způsobem (ani dle popisu procesu uzavírání smlouvy nemohla), přitom je třeba upozornit na § 78 z. č. 257/2016Sb., podle něhož je její povinností uchovat podklady pro zkoumání úvěruschopnosti (např. pracovní smlouvy, výplatní pásky, výpisy z účtu atd.). Přitom ani distanční způsob sjednání úvěru poskytovatele povinnosti prověřit řádně úvěruschopnost nezbavuje této povinnosti. Žalobkyně tak neprokázala, že by dodržela povinnost stanovenou § 86, 87 z. č. 257/2016 Sb. a před poskytnutím úvěru řádně vyhodnotila příjmové a výdajové poměry žalované. 7. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK) jakož i NS (sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), NSS a ÚS ČR (I US [číslo]) dovodila, že nedostatek řádného zkoumání úvěruschopnosti zakládá absolutní nepatrnost úvěrové smlouvy. 8. Soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalobkyně má tak nárok pouze na náhradu bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny dluhu dle § 2991 z. č. 89/2012Sb. (dále jen „ o. z.“) spolu s úrokem z prodlení § 1970 o. z. od dne následujícího po doručení žaloby, neboť předchozí výzvy k úhradě dluhu byly výzvou k úhradě plnění z neplatné úvěrové smlouvy, tedy nezaložily splatnost bezdůvodného obohacení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 609,89 Kč, přičemž tato částka představuje 40,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 70,48 % a úspěchu žalované v rozsahu 29,52 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 134 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.