19 C 47/2022-32 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru uzavřené žalovanou se společností [právnická osoba] [IČO]. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z žalobkyní předložených listin, a to zákaznické karty spolu s úvěrovou smlouvou, smluvních podmínek, výpisu plateb, smlouvě o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu číslo 588350296 dne 23. 3. 2016, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit do 17. 5. 2017. 6. V situaci, kdy soud kvalifikoval vztah mezi účastníky jako spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., bylo namístě nejdříve posoudit, zda žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Teprve v případě kladného závěru k této otázce, mělo smysl zkoumat další konkrétní ustanovení smlouvy. 7. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, soud z žalobkyní předložených důkazů ani z žalobních tvrzení žalobkyně nemohl učinit závěr, že by úvěruschopnost žalovaného byla řádným způsobem zkoumána a učiněny odpovídající závěry. Zároveň není ani tvrzeno ani prokázáno, jak bylo ověřeno tvrzení o příjmech a výdajích. Pokud jde o příjem ze zaměstnání je v zákaznické kartě uvedeno, že byl ověřen telefonicky, to považuje soud za nedostatečné i nepravděpodobné, že by na telefonický dotaz sdělila účtárna zaměstnavatele tak citlivé údaje jako je průměrný příjem. 8. Žalobkyně tak neprokázala, že by dodržela povinnost stanovenou § 86, 87 z. č. 257/2016 Sb. a před poskytnutím úvěru řádně vyhodnotila příjmové a výdajové poměry žalované. 9. Podle § 9 z. [číslo] Srov. nedostatek řádného zkoumání úvěruschopnosti zakládá absolutní nepatrnost úvěrové smlouvy. 10. Soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalobkyně má tak nárok pouze na náhradu bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny dluhu dle § 2991 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „ o. z.“) spolu s úrokem z prodlení § 1970 o. z. od podání žaloby, neboť předchozí výzvy k úhradě dluhu byly výzvou k úhradě plnění z neplatné úvěrové smlouvy, tedy nezaložily splatnost bezdůvodného obohacení. 11. Soud proto výrokem I. přiznal toliko nedoplatek na jistině úvěru, a to s úroky z prodlení v zákonné výši od dne následujícího po doručení žaloby. Ve zbytku soud žalobu ve výroku II. zamítl 12. Pokud žalovaná hradil splátky, které nebyly započteny na jistinu úvěru, ale na další nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy o úvěru (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalované (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalované částky, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu. 13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobkyni vůči žalované náhradu nákladů řízení ve výši 40 % z celkových nákladů žalobkyně, tj. přiznal 596 Kč (odečten neúspěch od úspěchu). 100% nákladů činí výši 1 489 Kč, tvoří je tvoří mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění) po 200 Kč ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, náhrada za 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč podle položky 2 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. 14. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.