21 C 31/2022-43 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Tento rozsudek obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně i opatrovník žalované se z nařízeného jednání omluvili a žádali, aby soud rozhodl v jejich nepřítomnosti. Z těchto důvodů bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jednáno a rozhodováno v jejich nepřítomnosti. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím představující dlužné jízdné včetně přirážky z titulu smlouvy o přepravě osob. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci. Dne 15. 4. 2021 v 7:46 hodin cestovala žalovaná linkou 18, provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizována dvě slova] [územní celek], a. s.), a při kontrole jízdenek se na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Výše základního jízdného činila 16 Kč. Podle smluvních přepravních podmínek platných při přepravě v dopravních prostředcích českobudějovické integrované dopravy, resp. prostředcích provozovaných právní předchůdkyní žalobkyně je cestující za jízdu bez platného jízdního dokladu povinen dopravci zaplatit rovněž přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč Smlouvou o postoupení ze dne 24. 11. 2021 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu předžalobní upomínkou ze dne 30. 3. 2022. Žalovaná je omezena rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 0 P 202/2019-363 ze dne 10. 9. 2020 ve svéprávnosti tak, že není způsobilá činit žádná právní jednání s výjimkou běžných záležitostí každodenního života a nakládání s finančními prostředky do částky 1 000 Kč měsíčně a ve výkonu volebního práva. Opatrovníkem žalované je na základě usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 0 P 202/2019-478 ze dne 25. 5. 2021 statutární město České Budějovice. Žalovaná pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 5 435 Kč měsíčně. Soud o tom, že je žalovaná osobou omezenou ve svéprávnosti a jejím jediným příjmem je invalidní důchod žalobkyni s dotazem, zda na projednání žaloby i nadále trvá. Žalobkyně výslovně uvedla, že na žalobě trvá. Po právní stránce byla věc posouzena tak, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o přepravě osob, na základě níž jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné (§ 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), § 3 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu). Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb. je cestující povinen se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění (tj. po dobu jízdy ve vozidle) prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaná, která využila prostředků hromadné dopravy, nedoložila, že zaplatila řádně jízdné, a vznikla jí tak podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, povinnost uhradit žalobkyni základní jízdné, když pohledávka byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaná jízdné ve lhůtě splatnosti neuhradila, dostala se tím s plněním svého závazku do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužného jízdného (§ 1970 o. z.) ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na omezení svéprávnosti žalované a jeho rozsah, které bylo žalobkyni známo ze sdělení soudu (a rovněž i z jiných rozhodnutí, jak soud zjistil ze své úřední činnosti), není možné žalobkyni přiznat nárok na přirážku k jízdnému. Zároveň by přiznání této částky bylo v rozporu s dobrými mravy, tedy v rozporu s § 2 odst. 3 o. z. V této části proto soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni pouze nárok na náhradu soudního poplatku. V dané věci podle soudu nelze rozhodnout pouze formálně podle pravidla úspěchu ve věci. Současná právní úprava nedává žádnou možnost, aby při právním jednání protistrana poznala, že jednající osoba je omezena ve svéprávnosti (i omezený ve svéprávnosti disponuje občanským průkazem). Z uvedeného důvodu má soud za to, že nelze klást žalobkyni zcela k tíži v rámci nákladů řízení, že v řízení neuspěla a je třeba vnímat důvody neúspěchu. Spravedlivé uspořádání se soudu jeví přiznání nákladu soudního poplatku. Ten by soud nevrátil ani v případě, že by žalobkyně na upozornění soudu o nesvéprávnosti žalované reagovala zpětvzetím žaloby. Náklady právního zastoupení však soud nepřiznal. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).