8 C 13/2022-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky k jízdnému. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne 2. 2. 2022 cestoval na lince městské hromadné dopravy [číslo] provozované žalobkyní, při provedené přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné ve výši 30 Kč. V důsledku toho žalovanému vznikla povinnost zaplatit vedle jízdného též přirážku ve výši 1 500 Kč, celkem tedy částku 1 530 Kč, tu však ani po výzvě zástupce žalobkyně nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaný dne 2. 2. 2022 použil ke své osobní přepravě linku [číslo] tj. prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem (jízdenkou), a proto mu byl uložen postih ve výši 1 500 Kč, zároveň byl vyzván k doplacení jízdného ve výši 30 Kč. Žalovaný částku ve výši 1 530 Kč neuhradil ani přes předžalobní upomínku zástupce žalobkyně. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Mezi účastníky byla konkludentním jednáním uzavřena smlouva o přepravě osoby ve smyslu § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Uzavřením této smlouvy vznikl mezi žalobkyní a žalovaným závazkový vztah, jehož obsahem byl zejména závazek žalobkyně přepravit žalovaného ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek žalovaného dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu, tj. jízdné. Žalovaný svou smluvní povinnost zaplatit jízdné porušil, a tudíž mu vznikla povinnost zaplatit vedle jízdného též přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, a to v souladu s § 37 zák č. 266/1994 Sb., o drahách, a přepravními podmínkami žalobkyně. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, ocitl se ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat vedle žalované částky také úroky z prodlení. Na základě všech shora uvedených důvodů shledal tedy soud žalobu důvodnou a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O příslušenství dlužné částky ve formě zákonného úroku z prodlení jdoucího ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky, tj. od 3. 2. 2022, do zaplacení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (za splnění podmínek § 142a odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (pod písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).