14 C 103/2023-48 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 680 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 680 Kč od [datum] do zaplacení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 008 Kč. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce, kdy na základě této smlouvy byly žalovanému na účet poskytnuty finanční prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky uhradit částku 4 680 Kč, jistina i poplatek byly splatné dne [datum], žalovaný však neuhradil svůj závazek řádně a včas. Žalobkyně uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, před uzavřením smlouvy si vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazní o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně sdělila, že nebude doplňovat žádná tvrzení, a navrhla, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že uzavřel smlouvu o zápůjčce a obdržel částku 18 000 Kč. Za poskytnutí se zavázal uhradit poplatek 4 860 Kč. Protože neuhradil celou částku do sjednaného termínu, začala platit další ujednání smlouvy, jako povinnost k úhradě smluvní pokuty, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,5 % a žalovaný měl povinnost hradit vynaložené náklady s vymáháním pohledávky (např. 500 Kč za listinnou upomínku). Žalovaný uvedl, že nebyl schopen splácet úvěr, neboť v této době měl i jiné závazky, u kterých hrozilo, že se dostane do prodlení. Žalovaný se pokoušel o smír s žalobkyní, ta mu ovšem sdělila, že podala žalobu k soudu. Žalovaný ve svém vyjádření dále uvedl, že smlouvu o zápůjčce považuje za neplatnou, žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále pak RPSN odporuje dobrým mravům, kdy tato sazba byla sjednána ve výši 2 899 %, [obec] národní banka však pro rok 2022 stanovila tuto sazbu na 8,65 %. Dále žalovaný namítal, že ujednání o smluvní pokutě, poplatky za upomínky a další ujednání smlouvy jsou v rozporu s dobrými mravy, které žalovaného jako spotřebitele a slabší smluvní stranu staví do nevýhodné pozice. 3. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, a to konkrétně tvrzení, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 18 000 Kč a že žalovaný vrátil částku 2 500 Kč (§ 120 odst. 3 o.s.ř.). 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 18 000 Kč, žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit žalobkyni do [datum] a to spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 680 Kč RPSN bylo stanoveno na 2 899 %, pokud by žalovaný vyčerpal zápůjčku v plné výši a tuto splatil do 30 dnů. Smlouva byla uzavřena a podepsána na dálku elektronickými prostředky. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Součástí smlouvy byl i Sazebník poplatků za úkony žalobkyně při vymáhání pohledávky v případě, kdyby se žalovaný dostal do prodlení. 5. Žalobkyně dále k důkazu předložila kopie upomínek zaslané žalovanému jako náklad spojený s uplatněním pohledávky, ze kterých soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného celkem pěti upomínkami, a to ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], kdy vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. 6. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 7. Dne [datum] žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku 18 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit do [datum], spolu s poplatkem za poskytnutou půjčku ve výši 4 680 Kč. Žalovaný však částku řádně a včas žalobkyni ani přes opakované upomínky neuhradil. Žalobkyni byla uhrazena pouze částka 2 500 Kč. Následně žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzva, a to dne ze dne [datum]. Úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením předmětné smlouvy ze strany žalobkyně zkoumána vzhledem k tomu, že žalobkyně ohledně svého tvrzení k tomuto zkoumání nepředložila žádné důkazy. 8. Podle ust. § [číslo] o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, Krajský soud v Praze mimo jiné uvedl, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Tento závěr pak vyplývá zejména ze systematického, logického, historického a především pak teleologického výkladu předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž výklad jazykový, z něhož by bylo možné dovozovat pouhou relativní neplatnost úvěrové smlouvy, byl již překonán. Soudy totiž musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze pak vychází zejména z rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. Pl [číslo], sp. zn. Pl. ÚS 92/06, sp. zn. I. ÚS 523/07) a rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 15. Dle názoru Ústavního soudu vysloveného v rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 4129/18„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohled