14 C 175/2023-135 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 57 882 Kč s příslušenstvím, a to zákonným úrokem z prodlení z částky 57 882 Kč ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokutou ve výši 24 002,50 Kč a úrokem ve výši 52,21 % ročně z částky 50 001 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 143 942 Kč s odůvodněním, že žalovaná a žalobkyně spolu dne [datum] uzavřely úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 50 001 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 499 Kč počínaje červencem 2017 a současně uhradit úrok ve výši 66,71 % Kč z jistiny. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná neuhradila splátku splatnou dne [datum], došlo po 65 dnech k automatickému zesplatnění celého dluhu, a to dne [datum]. V částce 57 882 Kč je zahrnuta nesplacená část poskytnuté jistiny úvěru ve výši 50 001 Kč, nesplacený úrok ve výši 6 483 Kč, smluvní pokuta ve výši 998 Kč jako pokuta za dvě opožděné splátky [číslo] a 2 (2 x 499 Kč) a také náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč za prodlení se splátkou). Žalobkyně se dále domáhá smluvní pokuty ve výši 24 002,50 Kč vypočítané jako 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (nesplacená jistina a přirostlé neuhrazené úroky) od [datum] do [datum]. Žalovaná na předmětnou smlouvu neuhradila ničeho. Ohledně přezkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že ji ověřila na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta prohlášení dlužníka. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] (č.l. 37-39), předsmluvního formuláře (č.l. 27-28), oznámení o schválení úvěru vč. dodejky (č.l. 31, [číslo]) a kopie občanského průkazu žalované (č. l. 55-56) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná dne [datum] uzavřely dohodu, na základě které žalobkyně žalované poskytla částku 50 001 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit částku celkem ve výši 119 952 Kč v 48ti měsíčních splátkách po 2 499 Kč splatných do 17. dne v měsíci počínaje od [datum]. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 66,71 %, RPSN smlouvy je uvedena také ve výši 66,71 %. 4. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 17) a z výpisu z účtu ze dne [datum] (č.l. 118) soud zjistil, že žalované byla dne [datum] poukázána částka 50 001 Kč. 5. Z formuláře hodnocení klienta (č.l. 26) soud zjistil, že žalobkyně vycházela z informace o příjmu žalované z rodičovského příspěvku ve výši 3 800 Kč a dalších sociálních dávek ve výši 12 542 Kč (celkem 16 342 Kč). Mezi výdaji jsou uvedeny výdaje na bydlení ve výši 1 400 Kč, životní minimum částkou 3 410 Kč, výdaje na děti v domácnosti částkou 5 000 Kč, splátky žalobkyni ve výši 1 069 Kč (celkem 10 879 Kč). Z ověření v registru [příjmení] (č.l. 15) a ověření v registru NRKI (č.l. 16) nejsou patrné žádné negativní informace ohledně zadluženosti žalované. 6. Mezi doklady k posouzení úvěruschopnosti žalované (č.l. 45-54, [číslo]) byly soudem předloženy rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Příbrami, č. j. 20148/2017/MBO dokládající výši příspěvku na živobytí od [datum] ve výši 3 140 Kč. Dále byl předložen výpis vyplacených dávek od Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Příbrami prokazující, že žalované bylo v období od [číslo] do 5/ 2017 vypláceny přídavky na 3 děti v souhrnné výši 1 810 Kč měsíčně, rodičovský příspěvek ve výši 3 800 měsíčně a příspěvek na bydlení za předmětné období v souhrnné výši 71 563 Kč. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne [datum] (č.l. 115) soud zjistil, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč od [datum]. Z prohlášení klientů (č.l. 114) plyne, že pan [jméno] [jméno] souhlasil, aby byl úvěr vyplacen žalované na jeho bankovní účet. Z výpisu bankovního účtu pana [jméno] [jméno] (č.l. 83-88) vyplývá, že Úřad práce ČR na tento účet vyplácel dávky, v období od [datum] do [datum] byla na tento účet vyplacena úřadem práce částka v souhrnné výši 46 451 Kč. Konečný zůstatek k uhrazení jediné splátky úvěru byl na předmětném účtu pouze k [datum]. 7. Z karty klienta (č.l. 33) je patrný způsob splácení předmětného dluhu žalovanou, resp. skutečnost, že žalovaná neuhradila ničeho. 8. Z výzev k zaplacení dlužné splátky (č.l. 29, 30) ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovanou upozornila na možnost zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s hrazením splátek. Z oznámení o zesplatnění úvěru (č.l. 32) ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovanou uvedeného dne vyzvala k úhradě zbývající jistiny úvěr, úroku, smluvní pokuty a nákladů v souvislosti s prodlením, není však zřejmé, zda tato výzva byla žalované doručena. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vč. podacího archu (č.l. 14, 34) soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalované částky a jejího příslušenství a upozornila ji, že pokud tak neučiní, bude se domáhat zaplacení dluhu v řízení před soudem. 9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovanou dne [datum] uzavřela dohodu, na základě které žalobkyně žalované na účet pana [jméno] [jméno] převedla částku 50 001 Kč, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 48 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 66,71 %. Žalovaná se v průběhu doby splácení dostala do prodlení, resp. neuhradila ani první splátku, žalobkyně následně žalované oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě celé zbylé neuhrazené částky. Žalobkyně před uzavřením předmětné dohody zkoumala úvěruschopnost žalované na základě dokladů o příjmu žalované z rodičovského příspěvku ve výši 3 800 Kč a dalších sociálních dávek ve výši 12 542 Kč (celkem 16 342 Kč), negativních lustrací v systémech [příjmení] a NRKI, resp. doklady od Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Příbrami o vyplacení dávek žalované. Na straně výdajů pak žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů o životním minimu a nijak neověřených údajů o výši nákladů na bydlení a nákladů na děti žalované. Žalobkyně nedoložila, že by žalované byla odeslána výzva k zaplacení dlužné částky ze dne [datum]. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. 27 Co 221/2019, Krajský soud v Praze mimo jiné uvedl, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Tento závěr pak vyplývá zejména ze systematického, logického, historického a především pak teleologického výkladu předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru,