19 C 24/2023-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce 2. žalobkyně tvrdila, že s ní žalovaný uzavřel dne 30. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby postupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v 3. části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta, a to podle skenu dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to [příjmení], který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobce má za to, že tento [příjmení] je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. 4. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to převodem na učet č. [bankovní účet] dne 30. 6. 2021. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 800 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 24. 11. 2021, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 1 906 Kč Touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Smluvní pokuta je požadována žalobkyní s odkazem na čl. 2 smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 6. 2021 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 12 000 Kč, a to konkrétně ode dne 25. 11. 2021 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 20. 10. 2022, kdy žalobce vyhotovil žalobu. Ke dni vyhotovení žaloby po zaokrouhlení na celé koruny je 3 948 Kč. Tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalovaného a to na výši 2 042 Kč. 5. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též: úroky z prodlení ve výši určené a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy á 500 Kč odeslány dne: 1. 12. 2021, 8. 12. 2021, 15. 12. 2021, 24. 12. 2021, 8. 1. 2022) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy). 6. Celková výše dluhu žalovaného, ke dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobce požaduje činí 19 375 Kč. Jistina + poplatek ve výši 14 800 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta 2042 Kč 7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila. 8. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 9. Soud tak vycházel z obsahu spisu. 10. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 6. 2021 vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 12 000. Žalovaný se zavázal k zápůjčce uhradit i poplatek v celkové výši 2 800 Kč, a to do 24. 11. 2021. Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně obsahují bližší úpravu práv a povinností účastníků. 11. Potvrzení o platbě dokládá, že žalobkyně žalovanému dne 30. 6. 2021 zaslala na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 12 000 Kč. 12. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 1 906 Kč. 13. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky žalobkyní vyzván pěti upomínkami ze dne 1. 12. 2021, 8. 12. 2021, 15. 12. 2021, 24. 12. 2021, 8. 1. 2022. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 10. 2022 ve spojení s podacím lístkem se podává, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky 23 663 Kč před podáním žaloby do tří dnů od doručení této výzvy. 14. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: 15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 6. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla Žalobkyně poskytla žalovanému celkem zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 14 800 Kč, tvořenou jistinou 12 000 Kč a poplatkem 2 800 Kč nejpozději do 24. 11. 2021. Žalovaný na dlužnou částku uhradil 1 906 Kč. Žalobkyně neprovedla před poskytnutí zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného. 16. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>17. Dle ust. § [číslo] o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>18. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>20. Dle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>21. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>22. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>23. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>24. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>25. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>26. Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>27. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 28. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v sit