19 C 295/2023-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 2. 8. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 646,03 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou uzavřeli prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa] dne 22. 6. 2021. Žalobkyně poskytla žalovanému po ověření jeho identity peněžní částku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokovou sazbou 0,9 % denně z vypůjčené částky nejpozději dne 8. 1. 2022 Celkem měl žalovaný zaplatit částku ve výši 18 961 Kč. Žalovaný uhradil dne 10. 6. 2022 částku ve výši 2 891 Kč, dne 12. 7. 2022 částku ve výši 3 891 Kč a dne 13. 9. 2022 částku ve výši 2 491 Kč, poté již neuhradil ničeho, a to ani přes výzvu k zaplacení zaslanou právním zástupcem žalobkyně. Žalobkyni proto vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně se tedy kromě zaplacení částky 12 000 Kč domáhala též zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč (ve výši 0,1 % z jistiny dluhu účtované od 9. 1. 2022 do 10. 7. 2023) a zákonného úroku z prodlení z jistiny 10 646,03 Kč od 14. 9. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, proti žalobě proto ničeho nenamítal, přestože mu byla žaloba řádně doručena do vlastních rukou dne 24. 10. 2023. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného (prokázáno kopií občanského průkazu žalovaného). Žalobkyni měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet] za období od 22. 12. 2020 do 22. 6. 2021, přičemž ke dni 22. 6. 2021 byl na účtu žalovaného č. [bankovní účet] zůstatek 49,80 Kč a na účtu žalovaného č. [bankovní účet] zůstatek 0 Kč (prokázáno [příjmení] statement data skrz aplikaci Kontomatik a výpisy z účtu č. [bankovní účet] za období březen 2021, duben 2021 a květen 2021). Žalobkyně a žalovaný následně uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaný registroval. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován rodným číslem, trvalou a korespondenční adresou, telefonním číslem a e-mailovou adresou. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč s úrokovou sazbou 0,9 % z vypůjčené částky denně. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit ve třech splátkách do 90 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému. Žalovaný se pro případ prodlení se splacením úvěru dále zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z částky (jistiny), ohledně níž je v prodlení, a náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s vyhotovením a zasláním každé písemné upomínky nebo výzvy k zaplacení žalovanému, výše těchto účelně vynaložených nákladů byla stanovena na 200 Kč za každou písemnou upomínku nebo výzvu k zaplacení (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecnými obchodními podmínkami ke smlouvám o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně poskytla dne 22. 6. 2021 ze svého účtu částku 12 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] a vystavila žalovanému fakturu na částku 18 961 Kč s tím, že ji má žalovaný uhradit ve třech splátkách, přičemž první dvě splátky činily 6 364,94 Kč a třetí splátka činila 6 231,12 Kč (prokázáno přehledem pohybů na bankovním účtu žalobkyně č. [bankovní účet] a fakturou ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalovaný uhradil celkem částku 9 273 Kč (tvrzení žalobkyně, které nikdo nerozporoval). Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného dne 10. 7. 2023 k úhradě jistiny ve výši 10 646,03 Kč, úroku z úvěru ve výši 0 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 1 024,72 Kč s tím, ať tak učiní nejpozději do 7 dnů od odeslání upomínky. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána téhož dne (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 10. 7. 2023 a potvrzením o odeslání písemnosti držitelem poštovní licence prostřednictvím Hybridní pošty). 5. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku). 6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 22. 6. 2021 zaslala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 12 000 Kč, a žalovaný se zavázal částku ve výši 18 961 Kč žalobkyni vrátit ve třech splátkách do 90 dnů od poskytnutí finančních prostředků, tj. do 8. 1. 2022. Žalovaný na poskytnutý úvěr před podáním žaloby uhradil částku v celkové výši 9 273 Kč, poté již neuhradil ničeho. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 10. 7. 2023, která mu byla zástupcem žalobkyně odeslána téhož dne. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 10. Závazkový právní vztah uzavřely žalovaný s žalobkyní dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné