21 C 204/2023-40 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba] (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet, ke kterému mu poskytla kontokorentní úvěr Flexikredit s limitem 7 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zejména zavázal vrátit čerpané peněžní prostředky z povoleného přečerpání a nepřekročit sjednaný limit povoleného přečerpání. Své smluvní povinnosti žalovaný porušil tím, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 9 491,66 Kč dne [datum] převedla na nově otevřený úvěrový účet č. [bankovní účet]. Poté právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému splácet dlužnou částku ve splátkách. Ani této své povinnosti žalovaný včas a řádně nedostál, a žalobkyně proto dlužnou částku ke dni [datum] zesplatnila a žalovaného téhož dne vyzvala k úhradě celkové dlužné částky 11 291,66 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění úvěru je dlužná jistina 9 491,66 Kč nadále úročena sjednaným úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek 29 % ročně a celková zesplatněná dlužná částka 11 291,66 Kč zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně. Žalovaný již neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. K úhradě dlužné částky byl žalovaný žalobkyní vyzván předžalobní výzvou. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud jednal dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas obeslán. Zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání má soud v dané věci za splněné. Ve věci bylo nařízeno první jednání, k němuž se dostavil pouze zástupce žalobkyně, žalovaný se k jednání nedostavil, žaloba spolu s předvoláním včetně poučení o následcích nedostavení se k jednání mu byla doručována do vlastních rukou a doručeno má dnem [datum] (náhradním způsobem, tzv. fikcí). V předmětné věci lze uzavřít a schválit smír mezi účastníky, jelikož to povaha tohoto sporu nevylučuje, a v této věci se nejedná ani o případ, že by takovýmto rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Soud posoudil tvrzení žalobkyně, obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se věci, jako nesporná a na tomto základě dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je po právu. Skutková tvrzení odůvodňují žalované plnění dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž nárok není v rozporu s žádným zákonným kogentním ustanovením. Žalovaný je státním občanem [země], avšak má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). S ohledem na vše výše uvedené soud rozhodl k návrhu žalobkyně rozsudkem pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 4 526,80 Kč Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměna ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby do podání žaloby včetně po 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu), a odměna dle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu ve výši 1 580 Kč za jeden úkon právní služby po podání žaloby, náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (účast při jednání před soudem dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 646,80 Kč. Aplikace § 14b advokátního tarifu je v daném případě zcela na místě, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu. Za podání ze dne [datum] soud žalobkyni odměnu nepřiznal, neboť nelze klást k tíži žalovaného, že doložení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně učinila až na výzvu soudu, když tyto skutečnosti měla tvrdit již v žalobě. Doplňující podání si nevyžádal postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace, proto další samostatné podání nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., za který by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalovanému povinnost k takové náhradě spravedlivě uložit. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).