9 C 144/2023-14 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu náhrady škody proti žalovanému ve výši žalované částky, kterou žalovaný způsobil poškozenému na vozidle Škoda Fabia [registrační značka], když tuto škodu včetně poplatků za vyřízení uhradila žalobkyně z důvodu uzavřené pojistné smlouvy o havarijním pojištění mezi ní a poškozeným. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (především záznam o dopravní nehodě ze dne [datum], Uplatnění práva na náhradu plnění ze dne [datum] a [datum], výzva k plnění ze dne [datum] s podacím archem, detaily transakce částky 101 197 Kč, faktura za opravu vozidla, fotodokumentace, uplatnění práva na náhradu plnění - Generali [obec] pojišťovna, výpočet výše plnění, předžalobní výzva ze dne [datum]) dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný dne [datum] způsobil vozidlem Škoda [registrační značka], jehož je vlastníkem a provozovatelem, věcnou škodu ve výši 101 197 Kč na vozidle Škoda Fabia RZ 8 [příjmení] [číslo], jehož vlastníkem je [právnická osoba], [IČO]. Ke vzniku škody došlo na Staroměstském náměstí v [obec], kde žalovaný otevřel dveře do silnice, po které jel poškozený, čímž došlo ke střetu vozidel. Žalovaný k datu dopravní nehody neměl uzavřenu pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Odpovídá tak za vzniklou škodu nejen jako řidič vozidla, ale též jako provozovatel škodícího vozidla. Žalobkyně uhradila poškozenému částku 95 187 Kč jako náhradu nákladů na opravu poškozeného vozidla a částku 6 010 Kč jako náhradu za znehodnocení poškozeného vozidla, obojí k rukám Generali [obec] pojišťovny, u které bylo uzavřeno havarijní pojištění. Celkem žalobkyně z garančního fondu uhradila částku 101 197 Kč, přičemž má nárok po žalovaném na náhradu 1/3 toho, co plnila (§ 24 odst. 9 zák. č. 168/1999 Sb.), tj. na částku 33 732,33 Kč. Žalovaný ovšem žalovanou částku nezaplatil ani přes písemné výzvy žalobkyně, v nichž byla stanovena splatnost nejpozději na [datum], a způsobil tak škodu ve výši vyčíslené žalobkyní. Tuto škodu včetně poplatku za vyřízení s ohledem na uzavřenou pojistnou smlouvu mezi žalobkyní a poškozeným uhradila žalobkyně. Podle ustanovení § 33 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, přechází na pojistitele výplatou pojistného plnění z pojištění právo na náhradu škody proti žalovanému, který za škodu odpovídá. Podle ustanovení § 2927 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen: o. z.) a § 2910 o. z. odpovídá žalovaný za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti nepojištěným vozidlem. Podle ustanovení § 1970 o. z., je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Žalovaný dne [datum] způsobil vozidlem Škoda [registrační značka], jehož je vlastníkem a provozovatelem, věcnou škodu ve výši 101 197 Kč na vozidle Škoda Fabia RZ 8 [příjmení] [číslo], jehož vlastníkem je [právnická osoba], [IČO]. Ke vzniku škody došlo na Staroměstském náměstí v [obec], kde žalovaný otevřel dveře do silnice, po které jel poškozený, čímž došlo ke střetu vozidel. Žalovaný k datu dopravní nehody neměl uzavřenu pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Odpovídá tak za vzniklou škodu nejen jako řidič vozidla, ale též jako provozovatel škodícího vozidla. Žalobkyně uhradila poškozenému částku 95 187 Kč jako náhradu nákladů na opravu poškozeného vozidla a částku 6 010 Kč jako náhradu za znehodnocení poškozeného vozidla, obojí k rukám Generali [obec] pojišťovny, u které bylo uzavřeno havarijní pojištění. Celkem žalobkyně z garančního fondu uhradila částku 101 197 Kč, přičemž má nárok po žalovaném na náhradu 1/3 toho, co plnila (§ 24 odst. 9 zák. č. 168/1999 Sb.), tj. na částku 33 732,33 Kč. Žalovaný ovšem žalovanou částku nezaplatil ani přes písemné výzvy žalobkyně, v nichž byla stanovena splatnost nejpozději na [datum], žalobkyně má proto nárok vedle dlužné částky na zaplacení i úroku z prodlení v zákonné výši po datu splatnosti. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 880,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 350 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 732,33 Kč sestávající z částky 2 460 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 230 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 050 Kč ve výši 1 480,50 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku s úroky z prodlení i náhradu nákladů řízení ve lhůtě delší než zákonné (§ 160 odst. 1 o. s. ř., je lhůta 3 dny od právní moci rozsudku). Soud stanovil lhůtu k plnění 30 dnů od právní moci rozsudku a to s přihlédnutím k méně příznivé finanční situaci žalovaného (ukončeno insolvenční řízení splněním oddlužení v roce 2023). Soud je přesvědčen, že poskytnutí delší lhůty k plnění nebude mít vážný dopad do majetkových práv žalobkyně, naopak žalovanému umožní uhradit pohledávku ve stanovené lhůty, případně sjednat se žalobkyní možnost delší lhůty k plnění, a to např. i formou splátek. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§ 149 o. s. ř.).