13 C 365/2023-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalované zaplacení částky 60 000 Kč jako nesplacené jistiny úvěru, částky 24 235,74 Kč jako smluvního úroku, částky 613,50 Kč jako smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 84 849,24 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla následující: [právnická osoba] dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaná o úvěr zažádala online na internetových stránkách [webová adresa]. V rámci dokončení žádosti o úvěr provedla žalovaná tzv. verifikační platbu, tedy odeslala částku 1 Kč ze svého bankovního účtu. Na základě smlouvy poskytla společnost [právnická osoba] žalované převodem na účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 60 000 Kč, žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit částku 60 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 40 852,56 Kč do [datum] Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaná projevila svoji vůli smlouvu uzavřít tzv. verifikační platbou ve výši 0,01 Kč s textem„ podepisuji.“. Žalovaná dlužnu částku ani zčásti neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla k úhradě vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalovaného soud předpokládal podle § 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaná požádala prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na stránkách [webová adresa] dne [datum] právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], o úvěr, v žádosti se identifikovala rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, adresou, emailem, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalované schválila téhož dne. Žalovaná zaslala dne [datum] na účet právní předchůdkyně žalobkyně verifikační platbu ve výši 0,01 Kč, která představovala registrační poplatek (prokázáno výpisem z běžného účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet] částku 60 000 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu). Žalovaná se zavázala úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 40 852,56 Kč vrátit do [datum] (prokázáno smlouvou o úvěru splatném ve splátkách [číslo] ze dne [datum]). Žalovaná nehradila sjednané splátky podle smlouvy, žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu neuhradila ničeho (žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by splátky hradila). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím lístkem z téhož dne). K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum], který byl žalované dle podacího lístku odeslán téhož dne (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] a podacím lístkem z téhož dne). Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila. 6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalované byla převodem na její účet poskytnuta částka 60 000 Kč, žalovaná z této částky žalobkyni nevydala ničeho ani po výzvě a bez právního důvodu si ji ponechala. 7. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon [číslo]“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 zákona [číslo] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 ods.t 1 zákona [číslo] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona [číslo]). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy. 12. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne [datum] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 13. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). 14. Žalobkyně neuvedla, že by právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala. 15. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že zkoumání úvěruschopnosti žalované nebylo ze strany žalobkyně dostatečné. Žalobkyně (resp. právní předchůdkyně) se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 zákona [číslo]), jak je soudu známo z úřední činnosti, soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou. 16. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu. Žalovaná čerpala od žalobkyně jistinu úvěru v celkové výši 60 000 Kč. Žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 60 000 Kč. 17. Žalované bylo původní věřitelkou řádně oznámeno postoupení pohledávky (§ [číslo] odst. 1 a § 1879 o. z.), žalovaná je tedy povinna plnit dluh žalobkyni. 18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 60 000 Kč od [da