19 C 143/2024-32 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 22. 2. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 381 768,89 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 23. 1. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , dále jen „smlouva“, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 380 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 6 070 Kč splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce. Součástí každé splátky byla úhrada úroku z úvěru ve výši 12,99 % ročně a poplatky dle ceníku. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný sjednané splátky ani přes upomínky žalobkyně včas a řádně nesplácel, pročež žalobkyně úvěr dne 28. 5. 2023 zesplatnila. Žalovaný byl dne 24. 1. 2024 vyzván výzvou k zaplacení před podáním žaloby. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 378 418,89 Kč, poplatků ve výši 3 350 Kč, řádného úroku ve výši 32 634 Kč a dále úroku ve výši 12,99 % ročně z částky 378 418,89 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 37 526,45 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 378 418,89 Kč od 23. 1. 2024 do zaplacení.2. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalobkyni žalovaným, kdy byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.3. Přípisem zdejšího soudu ze dne 14. 6. 2024, který byl žalobkyni doručen dne 20. 6. 2024, byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení tohoto přípisu písemně doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem byla při poskytnutí úvěru žalovanému posuzována jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr a z jakých konkrétních zdrojů žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalovaného, když dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „z. s. ú.“, má být žalobkyně schopna soudu prokázat, z jakých listin (zdrojů) byly údaje o příjmech a výdajích zjištěny. Žalobkyně ve stanovené lhůtě své podání ze dne 22. 2. 2024 doplnila o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne 21. 1. 2022, o výpis z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022, o podklady pro soudní konání a o podací arch zesplatnění.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože mu byla žaloba řádně doručena dne 3. 6. 2024 v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o. s. ř.“, a dne 4. 6. 2024 vhozena do domovní schránky na adrese trvalého pobytu žalovaného.5. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.6. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne 23. 1. 2022, výpisu z úvěrového účtu za období od 23. 1. 2022 do 31. 12. 2022, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 28. 5. 2023 včetně podacího archu ze dne 31. 5. 2023, podkladů pro soudní konání a předžalobní upomínky ze dne 24. 1. 2024 včetně podacího archu ze dne 24. 1. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 23. 1. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 380 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit žalobkyni čerpaný peněžní obnos v 106 měsíčních splátkách po 6 070 Kč splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka byla splatná dne 11. 2. 2022 a poslední splátka ve výši 3 712 Kč měla být splatná dne 11. 11. 2030. Součástí každé splátky byla i úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 12,99 % ročně, které se dle čl. 3.1 smlouvy stávaly vždy posledního dne v měsíci součástí jistiny. Dle čl. 2.2 byl žalovanému úvěr poskytnut za účelem splácení celkem deseti konsolidovaných úvěrů (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 23. 1. 2022). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně pro soukromou klientelu a ceník pro soukromou klientelu účinný od 1. 1. 2020 (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, ., pro soukromou klientelu a ceníkem pro soukromou klientelu). Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný v úvěrové žádosti uvedl, že pobírá průměrný měsíční příjem ve výši 35 411 Kč, což pracovník žalobkyně zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně. Výdaje uvedl žalovaný ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 7 500 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 12 576 Kč. Žalobkyně dále ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, dále ověřila jeho předchozí splátkovou morálku a že neměl žádné relevantní negativní informace v interní evidenci klientů. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti již splátky ve výši 43 208 Kč měsíčně (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta ze dne 21. 1. 2022 a výpisem z účtu žalovaného č. , č. účtu, ). Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy dne 23. 1. 2022 částku 342 427 Kč a dne 26. 1. 2022 částku 37 573 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu č. , č. účtu, za období od 23. 1. 2022 do 31. 12. 2022). Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, proto žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 26. 4. 2023 naposledy vyzvala k úhradě jeho dluhu ve výši 20 417 Kč nejpozději do 28. 5. 2023, a když tak žalovaný neučinil, dopisem ze dne 28. 5. 2023 prohlásila žalobkyně pohledávku za splatnou ke dni 28. 5. 2023 s tím, že dluh žalovaného k tomuto dni činil 381 769 Kč (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 26. 4. 2023 a rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 28. 5. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 31. 5. 2023). Z čl. 8.1 a 8.2 smlouvy soud ověřil, že v případě prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek, popřípadě s úhradou jedné splátky déle než tři měsíce, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Úvěr byl veden na účtu č. , č. účtu, . Žalovaný uhradil žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 66 830,73 Kč (prokázáno výpisy z úvěrového účtu za období od 23. 1. 2022 do 31. 12. 2022 a podklady pro soudní konání). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky upomínkou zástupkyně žalobkyně ze dne 24. 1. 2024 podanou k poštovní přepravě téhož dne, ani poté dlužnou částku neuhradil (prokázáno výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 24. 1. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 24. 1. 2024).7. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku).8. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav, jak výše uvedeno, tedy že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 1. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 380 000 Kč, který žalovaný v plné výši čerpal dne 23. 1. 2022 a dne 26. 1. 2022 a zavázal se tuto částku včetně úroku z úvěru vrátit žalobkyni ve sjednaných splátkách. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když žalovanému poskytla požadované peněžní prostředky. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když splátky úvěru včas a řádně nesplácel, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. Žalovaný uhradil žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 66 830,73 Kč.9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.11. Žalobkyně na základě výzvy soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dle údajů, které žalovaný uvedl v úvěrové žádosti, tj. průměrný měsíční příjem ve výši 35 411 Kč, výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 7 500 Kč. Dále k tomuto předložila posouzení úvěruschopnosti klienta, dle kterého měl žalovaný poskytnut u žalobkyně dalších 8 úvěrů se splátkou ve výši 5 635 Kč měsíčně a další 2 úvěry se splátkou 37 573 Kč mimo žalob