9 C 169/2024-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako původním věřitelem (dále též jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . , adresa, s jistinou se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně splatit i částku , částka, zahrnující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši , částka, (při úrokové sazbě 21,39 % ročně) a částku za zpracování zápůjčky , částka, , a to v 15 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla sjednána na den , datum, . Žalovaný však závazek včetně sjednaného příslušenství nesplatil řádně a včas. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku , částka, , ode dne , datum, se tak dostal do prodlení. Po postoupení pohledávky byl žalovaný informován o změně věřitele přípisem právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně tedy požaduje úhradu celkové dlužné částky , částka, (dlužná jistina , částka, a dlužná část poplatku , částka, ), kapitalizovaných úroků ve výši , částka, (úrok ve výši 21,39 % ročně počítaný z dlužné jistiny , částka, od , datum, , tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, (zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, , tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do , datum, ), úroků ve výši 21,39 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný dluh nezaplatil ani po výzvě zástupce žalobkyně.2. Žalobkyně ve věci ověření úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů již před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru (viz Zákaznická karta). Pravdivost údajů v Zákaznické kartě žalovaný pak stvrdil svým vlastnoručním podpisem.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně tak nerozporoval.4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s navrženým postupem souhlasila, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, soud zjistil, že žalovaný jakožto zákazník uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu, dle níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný měl podle smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně vrátit tuto částku spolu s poplatkem , částka, zahrnujícím úrok a částku za zpracování spotřebitelského úvěru, a to v 15 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž první splátka byla splatná 5. den ode dne uzavření smlouvy.6. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný žádal právního předchůdce žalobkyně o spotřebitelský úvěr v částce , částka, . Uvedl, že žije s rodiči bez další konkretizace (např. příspěvky na bydlení, stravu), jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, byl svobodný s 1 vyživovací povinností. O finanční prostředky žádal pro účely vybavení domácnosti. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . jako operátor výroby na plný úvazek, což doložil pracovní smlouvou na dobu určitou do , datum, a výplatními páskami z července a srpna 2021. Jeho čistý měsíční příjem měl činit , částka, . Své měsíční výdaje odhadl částkou , částka, .7. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný celkem splatil , částka, , a to platbami po , částka, dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, .8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni.9. Z dopisu právního předchůdce žalobkyně ze dne , datum, spolu s podacím lístkem soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni.10. Z dopisu ze dne , datum, spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný měl podle textu smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně vrátit tuto částku spolu s poplatkem , částka, v 15 měsíčních splátkách. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplatil, když v šesti platbách zaplatil celkem pouze , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámil. K zaplacení dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne , datum, . Žalovaný na výzvu nijak nereagoval a ničeho již nezaplatil.12. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Přičemž dle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Spotřebitelským úvěrem je podle § 2 odst. 1 ZoSÚ odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.17. Podle § 588 o. z. soud přihléd