9 C 176/2024-144 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne , datum, distančně uzavřela s žalovaným Úvěrovou smlouvu č. , hodnota, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí bezúčelového úvěrového rámce do výše maximálního limitu , částka, . Finanční prostředky byly zaslány na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný byl v pozici žadatele o úvěr ověřován prostřednictvím kopie dokladů totožnosti, dále při uzavírání první smlouvy o úvěru bylo ověřeno i vlastnictví účtu žadatele o úvěr. Žalovaný nehradil řádně a včas a z toho důvodu byl úvěr v souladu se smluvními ujednáními zespatněn. Toto oznámení bylo doručeno klientovi dne , datum, a to do jeho klientské zóny a na e-mail. K zesplatnění žalobkyně přistoupila až po 60 dnech, kdy klienta upomínala. Žalobkyně v řízení požaduje uhrazení pouze jistiny , částka, se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni, ke kterému byl úvěr zesplatněn.2. Co se týče posuzování úvěruschopnosti, žalobkyně sdělila, že má procesně relativně jasně stanovený způsob posuzování každé žádosti. Konkrétně musí každý žadatel splnit následující základní podmínky, aby jeho žádost o úvěr byla schválena, přičemž není-li uvedeno jinak, jsou všechny tyto podmínky prověřovány automatizovaně - přístup spotřebitele k internetu (jedná se výhradně o online poskytované úvěry), 18 let spotřebitele, spotřebitel musí mít platební kartu a bankovní účet v České republice (vzhledem ke způsobu splácení úvěru prostřednictvím karty), spotřebitel musí mít hlavní příjem a tento nesmí být vyplácen v hotovosti (prověřuje se vždy ručně na základě předložených dokladů), spotřebitel musí projít prověřením v databázích (konkrétně nesmí být v insolvenci dle Insolvenčního rejstříku a exekuci dle Centrální evidence exekucí, obě tyto kontroly jsou zaznamenány u každého poskytnutého úvěru, spotřebitel musí projít vnitřním skóringem, který zahrnuje prověřování dalších KO kritérií. Žalobkyně dále zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registrů REPI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru REPI a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou rodinný stav, počet závislých osob, zaměstnání a příjem z něho, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. V případě žalovaného žalobkyně doložila výpočet kreditního limitu a jak k němu dospěla. Žalobkyně zdůraznila, že s žalovaným měla v minulosti uzavřených několik smluv o úvěru, které vždy bez problémů splácel, znal produkt žalobkyně a nelze se tedy domnívat, že by nebyl řádně poučen anebo že by měl málo ověřenou úvěruschopnost.3. Žalovaný s žalobním návrhem nesouhlasil, navrhl jej zamítnout. V případě soudního smíru je ochoten přistoupit na vyrovnání tak, že žalobkyně uhradí naopak jemu částku , částka, . Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní vyčerpal částku , částka, , nicméně z tohoto titulu již žalobkyni zaplatil celkem , částka, . V minulosti se dostal do těžké životní situace a pouze s obtížemi zvládal hradit potřeby k běžnému životu. Z důvodu složité finanční situace pak žalovaný nezvládal splácet zálohy na energie, nájemné a jiné základní potřeby, a proto se domníval, že tuto situaci vyřeší spotřebitelským úvěrem, ovšem tím se dostal do ještě větších problémů. Následně se obrátil se žádostí o pomoc na dluhovou poradnu, která mu pomáhala jeho situaci řešit. Dle žalovaného se v řízení nejedná o nárok vyplývající z úvěrové smlouvy, nýbrž o nárok na vypořádání, resp. vrácení bezdůvodného obohacení. Úvěrová smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, tento závěr žalovaný opírá o samotný nedostatek právního jednání, hrubý rozpor parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy a nesplnění povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Co se týče samotného kontraktačního procesu přes prostředky elektronické komunikace na dálku, nebyly naplněny požadavky daného právního jednání. V této souvislosti žalovaný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle nichž prostý e-mail bez elektronického podpisu nesplňuje požadavek písemného právního jednání. Dle žalovaného nelze učinit nezpochybnitelný závěr, že k předložené smlouvě skutečně nezměnitelným způsobem připojil prostředek identifikace prokazující akceptaci a žalobkyně neprokázala, že vyslovil souhlas s konkrétním zněním smlouvy. Žalobkyní popsaný způsob uzavírání smluv na dálku prostřednictvím webového portálu nesplňuje požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (eIDAS). Ve věci (ne)posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele ze strany žalobkyně žalovaný uvedl, že v době uzavření předmětné smlouvy měl již žalovaný i jiné úvěry. Žalovaný nebyl schopen správně odhadnout své platební schopnosti při uzavírání další smlouvy se žalobkyní a nedokázal správně vyhodnotit dopady podmínek nabízeného úvěru. Naopak potřeboval řešit svou aktuální finanční tíseň. Vzhledem k tomu, že úvěrovou smlouvu uzavíral prostřednictvím internetu, nedostal tak zpětnou osobní vazbu na to, jaké dopady může další uzavření úvěru mít. Žalovaný se domnívá, že žalobkyně ve fázi schvalování úvěru nedostatečně prověřila jeho schopnost jako spotřebitele úvěr splatit (neověřila příjmy a výdaje sdělené žalovaným), a proto je tato smlouva od samého počátku neplatná. Neověření příjmů a výdajů uváděných žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti žalovaného, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů tak, aby na požadovaný úvěr dosáhl. Judikatorně je najisto postaveno, že věřitel musí vyvinout maximální úsilí k získání těchto informací. Žalobkyně sice uvádí, že dle lustrací v uvedených registrech bylo ověřeno, že „volné zdroje jsou dostatečné“ nicméně již nespecifikuje, zda výsledek byl negativní, či zda z databází vyplynuly další závazky, jejichž zkoumáním a výší měsíčních splátek se však žalobkyně již nezabývala. Konečně výše úrokové sazby a RPSN podle žalovaného odporuje dobrým mravům. Žalovaný s ohledem na nedostatečnou znalost a zkušenosti s finančním trhem podepsal smlouvu, dle níž činila výše úrokové sazby 457,50 % p. a. a RPSN dokonce 4 678,99 % p. a. Výše úrokové sazby a RPSN byla nepřiměřená a odporující dobrým mravům. Dle statistiky ČNB byla průměrná roční úroková sazba v srpnu roku 2023 ve výši 10,06 %, úroková sazba nabízená žalobkyní tak musí být považována již za nemravnou, tedy ve zjevném rozporu s dobrými mravy a smlouvu o úvěru i z tohoto důvodu žalovaný považuje za absolutně neplatnou. Žalovaný popřel rovněž nárok žalobkyně na příslušenství ve formě úroku z prodlení, neboť se nejedná o nárok z úvěrové smlouvy, nýbrž z bezdůvodného obohacení, proto by se měl počátek běhu promlčecí doby vydání bezdůvodného obohacení datovat ode dne, kdy bylo postaveno najisto kolik a jak má být hrazeno, protože až od tohoto okamžiku došlo k prodlení.4. Žalobkyně k výzvě soudu a v reakci na vyjádření žalovaného doplnila obecné informace ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného. Co se týče ověřování úvěruschopnosti, deklarovaný příjem klienta musí být minimálně , částka, a u nového i stávajícího klienta žalobkyně počítá koeficient Debt-to-Income. Žalobkyně má koeficient nastaven jako relativně nízký a to tak, že celková částka splatná spotřebitelem má být v maximální výši 45 % disponibilních příjmů (u prvních úvěrů). U opakovaných úvěrů je taková maximální výše 80 % s tím, že pro opakované úvěry platí další pravidla, která zamezují tomu, aby žalobkyně poskytla vyšší úvěr některému ze spotřebitelů, u kterého z posouzení úvěruschopnosti vyplynula skutečnost, že na daných případných 80 % spotřebitel nedosáhne. Žalobkyně tedy vždy kontroluje skutečné příjmy spotřebitele a k výdajům uváděným spotřebitelem dále přičte paušálně částku ve výši , částka, , která je dalším faktorem prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, kdy stanovuje další výdajový paušál, který slouží jako dodatečná jistota v případě, že žalobkyně nebyla schopna zjistit reálné výdaje. Žalobkyně zdůraznila, že žalovaný měl potvrzený příjem minimálně ve výši , částka, , úvěr s nejvyšší měsíční splátkou , částka, tak nemohl mít na finanční situaci