9 C 184/2024-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako původním věřitelem (dále též jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne , datum, se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši , částka, , které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. , adresa, s jistinou se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit i částku , částka, zahrnující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši , částka, (při úrokové sazbě 24,12 % ročně) a částku za zpracování zápůjčky , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení , částka, , a to v 65 pravidelných týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla sjednána na den , datum, . Žalovaná však závazek nesplatila řádně a včas. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila částku , částka, , ode dne , datum, se tak dostala do prodlení. Po postoupení pohledávky byla žalovaná písemně informována o změně věřitele. Žalobkyně tedy požaduje úhradu celkové dlužné částky , částka, (dlužná jistina , částka, a dlužná část poplatku , částka, ), kapitalizovaných úroků ve výši , částka, (úrok ve výši 24,12 % ročně počítaný z dlužné jistiny , částka, od , datum, , tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do , datum, ), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, (zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, , tj. od marného uplynutí týdenní, resp. sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do , datum, ), úroků ve výši 24,12 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaná dluh nezaplatila ani po výzvě zástupce žalobkyně.2. Žalobkyně ve věci ověření úvěruschopnosti žalované sdělila, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů již před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru (viz Zákaznická karta). Pravdivost údajů v Zákaznické kartě žalovaná pak stvrdila svým vlastnoručním podpisem.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tvrzení žalobkyně tak nerozporovala.4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s navrženým postupem souhlasila, žalovaná se k této výzvě, která jí byla řádně doručena dne , datum, , nevyjádřila, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, soud zjistil, že žalovaná jakožto zákazník uzavřela dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu, dle níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti a žalovaná měla podle smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně vrátit tuto částku spolu s poplatkem , částka, zahrnujícím úrok, částku za zpracování spotřebitelského úvěru, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení a doplňkové pojištění, a to v 64 pravidelných týdenních splátkách po , částka, a jedné splátce v částce , částka, , přičemž první splátka byla splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období.6. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná žádala právního předchůdce žalobkyně o spotřebitelský úvěr v částce , částka, . Uvedla, že žije v nájmu bez další konkretizace, její nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, byla svobodná, s 5 vyživovanými osobami. O finanční prostředky žádala pro účely neočekávaných výdajů. Žalovaná dále uvedla, že je na mateřské dovolené. Její čistý měsíční příjem měl činit , částka, , a to dle doložených výpisů z bankovního účtu (za období 12/2021 a 01/2022). Své měsíční výdaje odhadla částkou , částka, .7. Z tabulky umoření vzal soud za prokázané, že žalovaná celkem splatila , částka, , a to platbou dne , datum, .8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.9. Z dopisu právního předchůdce žalobkyně ze dne , datum, spolu s podacím lístkem ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni.10. Z výzvy k plnění ze dne , datum, spolu s podacím lístkem ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná uzavřela dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně předal žalované finanční prostředky ve výši , částka, v hotovosti a žalovaná měla podle textu smlouvy právnímu předchůdci žalobkyně vrátit tuto částku spolu s poplatkem , částka, v týdenních splátkách. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplatila, když jednou platbou zaplatila pouze , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámil. K zaplacení dluhu byla žalovaná naposledy vyzvána zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne , datum, . Žalovaná na výzvu nijak nereagovala a ničeho již nezaplatila.12. Věc byla soudem posuzována podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Přičemž dle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.13. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.14. Spotřebitelským úvěrem je podle § 2 odst. 1 ZoSÚ odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, , právnická osoba, . vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve