13 C 293/2025-38 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „Původní věřitel“), poté, co ověřila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, smlouvu o spotřebitelském úvěru dne , datum, , č. , hodnota, , na jejímž základě Původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný převzal peníze v hotovosti při podpisu uvedené smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaný (Zákazník) se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem , částka, , který představoval součet kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, odměnu za zpracování ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, , celkem , hodnota, měsíčními splátkami po , částka, , přičemž poslední splátka byla sjednána na , datum, . Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Původnímu věřiteli vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni , datum, jistina činila částku , částka, a dlužný poplatek částku , částka, . Původní věřitel postoupil svou pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni, a to s účinností ke dni , datum, . Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku ve výši , částka, . Žalobkyně se podanou žalobou domáhala částky , částka, , kterou činila jistina ve výši , částka, a dlužný poplatek ve výši , částka, , dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný na předmětnou smlouvu celkem uhradil částku , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez řádné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo.3. V řízení byl prokázán následující skutkový stav:4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, a žalovaný jako zákazník podepsali dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši , částka, . Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit žalobkyni jistinu , částka, a dále poplatek , částka, , který se skládá z úroku , částka, , částky za zpracování spotřebitelského úvěru , částka, a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, , tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku , částka, . Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve 21 měsíčních splátkách po , částka, , poslední ve výši , částka, (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, ). V čl. 6.8. smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že Provident si vyhrazuje právo vyzvat zákazníka k vrácení celé dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, pokud zákazník dosáhne nedoplatku v souhrnné výši dvanáctinásobku první týdenní splátky v případě týdenního režimu, případně nedoplatku v souhrnné výši trojnásobku první měsíční splátky v případě měsíčního režimu, a zákazník ve lhůtě 30 dní od doručení výzvy neuhradí dlužné splatné splátky (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru). Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že výše úrokové sazby činí 86 % ročně, a že úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru). Žalovaný uhradil celkem pouze částku , částka, (prokázáno tabulkou umoření ze dne , datum, ). Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by uhradil více, než tvrdí žalobkyně. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , pobírá měsíčně částku ve výši , částka, , další příjmy žalovaný nemá. Dále žalovaný uvedl, že odhadované měsíční výdaje činí , částka, a interní splátky , částka, . Žalovaný dále uvedl, žije s rodiči, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný dále doložil pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky (prokázáno zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr). Žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalovaného.5. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným dne , datum, na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný informován o tom, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacím lístkem ze dne , datum, ). Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne , datum, a podacím lístkem ze dne , datum, ). Zbývající dlužnou částku žalovaný neuhradil.6. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka , částka, , žalovaný z této částky žalobkyni vydal celkem částku , částka, . Zbývající dlužnou částku žalovaný nevydal ani po výzvě a bez právního důvodu si ji ponechal.7. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.12. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s. r. o. proti GK, C-679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vn