19 C 289/2025-13 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 30. 6. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 125,90 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , kterou uzavřela se žalovaným dne 2. 5. 2023 společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy o úvěru se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne úvěr ve výši 35 662 Kč, jehož splatnost byla sjednána ke dni 2. 5. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem 35 662 Kč v platbách: dne 2. 5. 2023 ve výši 16 220 Kč, dne 8. 6. 2023 ve výši 16 000 Kč, dne 21. 7. 2023 ve výši 1 820 Kč a dne 10. 8. 2023 ve výši 1 622 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky čerpal, avšak nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. K zesplatnění celého úvěru došlo ke dni 7. 11. 2023. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně předžalobní výzvou dne 2. 6. 2025, avšak marně. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni 21 536,10 Kč. Předmětem žalobního návrhu tak je nesplacená jistina úvěru ve výši 14 125,90 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 na základě které nabyla pohledávku za žalovanou od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která tuto pohledávku nabyla od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2025. Pro případ, že by soud nárok žalobkyně ze smlouvy neuznal, žádala žalobkyně přiznání jistiny z důvodu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Po celou dobu řízení byl zcela pasivní.3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 2. 5. 2023 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 16 220 Kč s možností opakovaného čerpání a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem ve výši 457,50% ročně formou pravidelných měsíčních splátek splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně tak žalovanému poskytla prostředky v celkové výši 35 662 Kč. Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, s termínem splatnosti k 2. 5. 2025. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvy o spotřebitelském úvěru.6. Z Potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne 2. 5. 2023 platbu ve výši 16 220 Kč, dne 8. 6. 2023 platbu ve výši 16 000 Kč, dne 21. 7. 2023 platbu ve výši 1 820 Kč a dne 10. 8. 2023 platbu ve výši 1 622 Kč. Všechny platby byly zasílány pod stejným variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný tak čerpal úvěr v celkové výši 35 662 Kč.7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě částky v celkové výši 29 542,75 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, . Částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 21 266,75 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 8 276 Kč. Jistina není samostatně v této výzvě vyčíslena.8. Z podacího lístku č. RR2735585866F ze dne 2. 6. 2025 bylo zjištěno, že v uvedený den byla odeslána zásilka z podací pošty České Budějovice na adresu žalovaného.9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako postupitelem na straně jedné, a společností De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako postupníkem na straně druhé, ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 uzavřené mezi společností De Vries , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jako postupitelem na straně jedné a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO žalobkyně, , jako postupníkem na straně druhé, a ze Seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným přešla na základě uvedených postupních smluv nejprve na právní předchůdkyni žalobkyně a poté na žalobkyni. O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný informován dopisem ze dne 2. 6. 2025 odeslaným téhož dne, což bylo prokázáno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025 a podacím lístkem , právnická osoba, z téhož dne. V Oznámení není samostatně vyčíslena jistina dluhu.10. Z listiny „Movinero“ datované 7. 11. 2023, která má charakter emailové zprávy, soud zjistil, že zde jistina vyčíslena je (ve výši 16 220 Kč). Doručování této zprávy však neproběhlo s využitím poštovních služeb, nelze proto tuto listinu použít k prokázání domněnky dojití výzvy do sféry vlivu žalovaného (viz níže).11. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni podání žaloby uhradil z celkové částky dluhu částku 21 536,10 Kč.12. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo tvrzeno ničeho. Žalobkyně výslovně již v návrhu uvedla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.13. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem.14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.17. S ohledem na absenci důkazů k tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Úvěruschopnost žalovaného měla právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat prostřednictvím lustrace žalovaného ve veřejně přístupných databázích. Pouhá lustrace ve veřejně přístupných rejstřících by však pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebyla dostačující i kdyby byla prokázána. Lustrací se nezjistí nic o příjmech a výdajích žalovaného. Nelze tak dojít k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, a že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet, když žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nemohla znát finanční situaci žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen úvěr splácet, a poskytla mu úvěr, aniž by řádně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povine