20 C 147/2025-58 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené ve výrocích I., II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy č. , Anonymizováno, uzavřené mezi účastníky řízení. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky prostřednictvím kreditní karty až do výše úvěrového limitu 100 000 Kč. Žalobkyně byla oprávněna úvěrový limit navýšit opakovaně až do výše 500 000 Kč. Žalovanému byl za účelem čerpání úvěru otevřen účet č. , hodnota, . Vyčerpané finanční prostředky se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5% z vyčerpané částky, resp. minimálně ve výši 500 Kč, popř. v částce nižší, nedosahuje-li vyčerpaná částka 500 Kč. Úrokovou sazby účastníci sjednali ve výši 19,90 % ročně. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prověřila porovnáním jeho příjmů a výdajů, přičemž vycházela z historie jeho běžného účtu a výdajů deklarovaných žalovaným. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, nesplacená část úvěru ke dni 14.5.2024 zesplatnila a žalovaný byl marně vyzýván k úhradě vzniklého dluhu. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru89 699,85 Kč, smluvního úroku ke dni 11.4.2025 ve výši 7 715,15 Kč, zákonného úroku z prodlení ke dni 11.4.2025 ve výši 7 127,39 Kč a úroku 19,90 % i zákonného úroku z prodlení ročně od 12.4.2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud věc projednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování.4. Soud provedl důkaz těmito listinami: žádostí o poskytnutí úvěru z 8.12.2021, předsmluvními informacemi včetně informace o pojištění, výzvou k zaplacení včetně dodejky, dohodou o aktivaci služeb elektronického bankovnictví, oznámením o zesplatnění úvěru z 16.5.2024, smlouvou o poskytování služeb , Anonymizováno, elektronického bankovnictví z 4.9.2019 včetně obchodních podmínek a splátkového kalendáře, smlouvou o úvěru ke kreditní kartě z 8.12.2021, výzvou k úhradě z 3.2.2025 včetně poštovního podacího archu, záznamem o podpisu klienty, poslední výzvou k zaplacení z 22.1.2024 včetně dodejky. Těmito listinami má soud za prokázané, že žalobkyně se smlouvou o poskytování služeb a dohodou o aktivaci služeb elektronického bankovnictví z 4.9.2019 zavázala poskytovat žalovanému telefonní a internetové bankovnictví. V návaznosti na to pak smlouvou o úvěru ke kreditní kartě z 8.12.2021 poskytla žalobkyně žalovanému úvěr do výše 100 000 Kč čerpaný prostřednictvím kreditní karty. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že aktuálně žije u rodičů v 5členné domácnosti (z toho jsou 2 nezaopatřené osoby), je svobodný, vyučen, zaměstnán od září 2019 na pracovní smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou s příjmem 20 000 Kč čistého měsíčně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet žalobkyni dle obchodních podmínek v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z čerpané jistiny, minimálně 500 Kč splatných do každého 14. dne v měsíci, to spolu s úrokem 19,90 % ročně , popř. s úrokem za prodlení s úhradou dluhu. Žalovaný postupně čerpal peněžní prostředky, avšak dle dohody řádně a včas tyto žalobkyni nevrátil. Pro uvedené byl žalobkyní opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně z 3.2.2025 s tím, že ke dni 14.5.2024 byla nesplacená část úvěru prohlášena za okamžitě splatnou.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 1813 má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.11. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl pouze částečně co do částky 89 699,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 4.4.2025 do zaplacení (výrok I. rozsudku), když v řízení měl soud za bezpečně prokázanou pouze tuto jistinu s příslušenstvím, byť vyplývající z neplatně uzavřené úvěrové z 8.12.2021 (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Jelikož žalovaný se dostal se zaplacením do prodlení - dle zesplatňujícího dopisu žalobkyně ke dni 14.5.2024, náleží žalobkyni spolu s jistinou zákonný úrok z prodlení od prvého dne prodlení do zaplacení ve výši 10 % v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku a ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., to vše z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. Ve zbývajícím rozsahu co do úroku z úvěru soud žalobkyni nárok na zaplacení nepřiznal, resp. žalobu zamítl (výrok II. rozsudku) s odkazem na nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavření úvěrové smlouvy a tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, což soud posuzuje z úřední činnosti (nikoliv jen k námitce úvěrovaného), jak dovozuje stávající judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, z 25.7.2018, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 3.4.2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06). Obdobně se o porušení ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyjádřil mimo jiné i nadřízený odvolací Krajský soud v Praze v jiné obdobné věci projednávané pod sp. zn. , spisová značka, . Soud s odkazem na závěry Krajského soudu v Praze v posledně citované sp. zn. dospěl i v této projednávané věci ke stanovisku, že bonita žalovaného nebyla při uzavření předmětné úvěrové smlouvy z 8.12.2021 náležitě a v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru prošetřena. Následkem tak je povinnost žalovaného vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem podle v souladu s § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni sice byly známy příjmy žalovaného cca 20 000 Kč měsíčně, nicméně samotná pracovní smlouva doložena k důkazu nebyla. Výdaje na straně žalovaného pak byly vypočteny paušálně s přihlédnutím k počtu osob v domácnosti a v závislosti na výši životního minima. Konkrétní výdaje, ať už na bydlení či jiné, nebyly v daném případě zkoumány a k důkazu doloženy. Tj. výdaje (náklady na spotřebitele a spolužijící osoby) určila sama žalobkyně fixními částkami podle vlastní metodiky, aniž by náklady individuálně v posuzované věci prověřovala. Tedy převzato z výše citované judikatury vyšších soudů posouzení úvěruschopnosti proběhlo v projednávané věci vesměs formálně, bez náležitých podkladů. Bez patřičných dokladů byly vykázány údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána s kladným výsledkem.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně ve věci uspěla z 82 % (co do částky 93 002,75 Kč vypočtené včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) a neuspěla z 18 % (co do částky 20 631,44 Kč vypočtené včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Žalované tak náleží právo na 64 % (82-18 %) z celkových jí účelně vynaložených nákladů řízení. Celkové náklady řízení sestávají ze soudního poplatku 3 588 Kč, odměny právního zastoupení dle § 7 a § 11 vyhlášky č.