9 C 340/2025-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v , adresa, (dále jen soud) se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jimž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku , částka, s úroky z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, s poukazem zejména na následující skutečnosti: žalobkyně je ve věci aktivně legitimována na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22 5. 2025, dle které byla společností De Vries , právnická osoba, . postoupena pohledávka za žalovaným na žalobkyni, přičemž původním věřitelem, který společnosti De Vries , právnická osoba, . tuto pohledávku postoupil , byla společnost AvaFin , právnická osoba, ., (dříve creditOn. cz, s. r. o. nebo , právnická osoba, ; dále jen původní věřitel). Původní věřitel poskytl žalovanému částku , částka, dne , datum, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný z titulu smlouvy ničeho nezaplatil, je tak povinen vydat aktivně legitimované žalobkyni částku , částka, . Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění dne , datum, z tohoto důvodu požaduje zároveň i úroky z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty deseti dnů od odeslání výzvy, neboť tuto lhůtu považuje za přiměřenou pro doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení do dispozice žalovaného. Žalobkyně nemá k dispozici listiny týkající se úvěrové smlouvy, není tak ani v jejích možnostech prokázat platnost úvěrové smlouvy, zkoumání a dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Z tohoto důvodu žalobkyně navrhuje vyžádání důkazů – potvrzení , právnická osoba, ., dle kterého by žalobkyně prokázala připsání žalované částky na účet žalovaného, a přiznání dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:5. Žalovaný s původním věřitelem uzavřel Smlouvu o úvěru, na základě které mu původní věřitel poskytl , částka, (tato skutečnost prokázána sdělením , právnická osoba, . ze dne , datum, ), žalovaný z této částky žalobkyni, ani právním předchůdcům žalobkyně, ničeho neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění žalované částky dne , datum, (zjištěno z této výzvy).6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., soud se však zabýval otázkou, zda byla uzavřena platně v souladu s ustanoveními ZSÚ, zejména zda původní věřitel před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumal schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 ZSÚ).13. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK, C-679-18, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy, resp. smlouvy o zápůjčce, ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).14. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně sama uvedla, že není sto prokázat naplnění této povinnosti. Je proto nezbytné uzavřít, a to z úřední povinnosti, že původní věřitel nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, proto je smlouva o úvěru neplatná. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení.15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tj. co do výše bezdůvodného obohacení žalovaného o částku , částka, , rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.16. Žalobkyní požadované úroky z prodlení soud výrokem II. rozsudku zamítl, a to zejména z těchto důvodů: z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § 2993 věta první ve spo