Okresní soud v Mladé Boleslavi 19 C 153/2026-16 – Náklady řízení

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 7. 5. 2026 domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 420 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou uzavřela se žalovaným dne 15. 4. 2024 společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut žalovanému na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40% měsíčně z jistiny. Úrok přirostlý za uplynulé období byl splatný vždy nejpozději k 15. dni v měsíci. Jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, kvůli čemuž byl opakovaně upomínán. Úvěr byl zesplatněn ke dni 15. 8. 2024. Výzva před podáním žaloby byla žalovanému odeslána dne 23. 7. 2025. Žalovaná částka se skládá z jistiny 10 000 Kč, smluvního úroku 4 000 Kč a smluvní pokuty 3 420 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném uhradit příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení. K ověření úvěruschopnosti poskytl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025, kterou uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , která tuto pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 uzavřenou se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Pro případ, že by soud nárok žalobkyně neuznal, požádala žalobkyně, aby soud tento její nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Po celou dobu řízení byl zcela pasivní.3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, a z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 15. 4. 2024 smlouvu, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal uvedené prostředky vrátit a zaplatit smluvní úrok ve výši 40% z jistiny. Žalovaný se zavázal ke splácení úroku, přirostlého každý měsíc k jistině, splatného vždy nejpozději k 15. dni v měsíci. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Úvěr byl sjednán jako nezajištěný, bezúčelový, na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru.6. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 15. 4. 2024 soud zjistil, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u platební brány ThePay byla toho dne provedena platba ve výši 2 000 Kč ve prospěch účtu , č. účtu, . Z dalšího Potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 4. 2024 soud zjistil, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u platební brány ThePay byla toho dne provedena platba ve výši 8 000 Kč ve prospěch účtu , č. účtu, . Z těchto dokumentů tedy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku ve výši 10 000 Kč. Číslo účtu, na který byly obě platby poukázány, se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě o úvěru, kde je uváděn jako účet žalovaného.7. Z listiny označené jako „Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “ ze dne 15. 8. 2024 soud zjistil, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného žalobkyně ke dni 15. 8. 2024 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky ve výši 30 175 Kč, a to do tří dnů od doručení tohoto dopisu.8. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě celkové částky 40 777 Kč do tří dnů na bankovní účet číslo , č. účtu, , pod VS: , var. symbol, . Částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 34 001 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 6 776 Kč. Celková částka není v této výzvě nijak konkretizována, není zde uvedeno, z čeho se skládá. Odeslání této výzvy na adresu žalovaného bylo prokázáno Potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne 23. 7. 2025 pod podacím číslem RR1921737188E.9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , jako postupitelem, a společností , právnická osoba, ., jako postupníkem, ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2025 uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., jako postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem, a ze Seznamu pohledávek soud zjistil, že na základě uvedených smluv přešla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně tak těmito smlouvami prokázala svoji aktivní legitimaci k vymáhaní svého nároku.10. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že žalovanému bylo postoupení pohledávky na žalobkyni oznámeno písemně právě touto listinou. Odeslání oznámení bylo prokázáno Potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne 23. 7. 2025 pod podacím číslem , Anonymizováno, .11. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila listinu označenou jako „Žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, “ a kopii občanského průkazu žalovaného. Z těchto dokumentů soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o poskytnutí úvěru byl svobodný, žil sám, jeho trvalé bydliště se shodovalo s adresou uvedenou v žalobě, žil v nájmu, bez vzdělání (nebo ukončeného základního vzdělání), invalidní důchodce, s měsíčním příjmem ve výši 11 078 Kč a měsíčními výdaji ve výši 4 860 Kč. Nebyl politicky exponovanou osobou, osobou hledanou, neprocházel insolvenčním ani exekučním rejstříkem. K těmto dokumentům nebyly žalobkyní předloženy žádné důkazy jako například doklad o příjmu (invalidní důchod), doklady o měsíčních výdajích (nájem, ošacení, telefon, internet, léky, apod.). Soud tak nemá představu o skutečných příjmech ani výdajích žalovaného.12. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:13. Dne 15. 4. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s úrokem právní předchůdkyni žalobkyně vrátit. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný na úvěr čerpal částku ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostně na svůj účet. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky. K tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila pouze listinu označenou jako „Úvěruschopnost klienta k půjčce číslo , hodnota, “, která však nebyla doložena ani výpisy z účtu, ani výplatními páskami či daňovým přiznáním (žalovaný byl uveden jako OSVČ s příjmem ve výši 67 701 Kč). Rovněž doklady k dalším, uváděným bankovním a nebankovním, půjčkám nebyly předloženy. Náklady žalovaného stanovené částkou 10 000 Kč měsíčně nebyly ničím prokázány. Žalobkyně již v žalobě souhlasila, aby její nárok byl soudem posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení, soud ji proto dále nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti a k doložení výzev k úhradě bezdůvodného obohacení.14. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“) a podle ustanovení z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. S ohledem na absenci důkazů o prověřování úvěruschopnosti žalovaného posoudil soud předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. K tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila pouze listinu označenou jako „Úvěruschopnost klienta k půjčce číslo , hodnota, “, která však nebyla doložena ani výpisy z účtu, ani výplatními páskami či daňovým přiznáním (žalovaný byl uveden jako OSVČ s příjmem ve výši 67 701 Kč). Rovněž doklady k dalším, uváděným bankovním a nebankovním, půjčkám nebyly předloženy. Náklady žalovaného stanovené částkou 10 000 Kč měsíčně nebyly ničím prokázány. Sama žalobkyně již v žalobě navrhovala alternativně posoudit její nárok jako nárok z bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.18. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.19. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně je s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ nezkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně, a přesto mu úvěr poskytla, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 10 000 Kč, které žalovaný čerpal bezhotovostně na svůj účet a které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky ve výši nesplacené jistiny 10 000 Kč žalobkyni vrátit. Žalobkyně již v návrhu vyslovila souhlas s tím, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení, proto ji již soud nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazů ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti, předložená výzva nevyčíslovala a nevyzývala jen k úhradě bezdůvodného obohacení, proto se soud již dále nezabýval tím, zda došla a dostala se do sféry vlivu žalovaného, aby bylo možné přiznat úroky z prodlení.20. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky ve výši 10 000 Kč, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 3 420 Kč, částky 4000 Kč jako smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 14 000 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II.), neboť v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, se žalovaný dosud neocitl v prodlení. Splatnost dluhu nemohla nastat na základě výzvy k plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Tato výzva totiž vyzývala i k plnění dalších nároků z úvěrové smlouvy, nikoli jen k bezdůvodnému obohacení. Uvedené vyplývá z sp. zn. , spisová značka, cit. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“21. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení, nastává v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR až rozhodnutím soudu (viz , spisová značka, ), neboť soudu nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nová dohoda o splatnosti dluhu, a to splatnosti jen bezdůvodného obohacení. Soud zároveň, vědom si nejednotnosti názoru na splatnost bezdůvodného obohacení v režimu §87 ZoSÚ, upozorňuje na závěr odůvodnění rozhodnutí , spisová značka, , kde Nejvyšší soud vyslovuje závazný právní názor pro nižší soudy v této konkrétní věci. „V novém rozhodnutí ve věci bude odvolací soud reflektovat zjevný spor účastníků o určení okamžiku splatnosti zbývající části jistiny a tuto určí podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.“ Nejvyšší soud výslovně konstatuje, že splatnost bezdůvodného obohacení dosud nenastala, neboť nebyla uzavřena nová dohoda účastníků ani nebylo rozhodnuto soudem. Zároveň přitom z odůvodnění vyplývá, že nikdo v této věci dosud neřešil majetkové poměry žalované, tedy Nejvyšší soud pro závěr, že dosud nenastala splatnost, nepotřeboval zjišťovat majetkové poměry žalované v době doručení výzvy a skutečnost, že nenastala dosud splatnost bezdůvodného obohacení tak není a nemá být závislá na majetkových poměrech žalované před rozhodnutím soudu či nové dohody účastníků o splatnosti bezdůvodného obohacení. Pro splatnost bezdůvodného obohacení dle §87 z. č. 257/2016 Sb. je tedy za všech okolností zásadní nová dohoda účastníků nebo rozhodnutí soudu, nikdy nemůže odviset od výzvy z původní smlouvy o úvěru. Přičemž spor o splatnost a majetkové poměry žalované se projeví v délce lhůty splatnosti (případně velikosti splátek), která bude touto dohodou či rozhodnutím soudu stanovena do budoucna. Žalovaná se ocitne v prodlení jen, jestliže takto stanovenou splatnost v budoucnu nedodrží. Nejvyšší soud dále v odstavci 16 s odkazem na komentářovou literaturu uvádí „V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Opět tedy vůbec neuvažuje, že by splatnost mohla být odvozena od výzvy k úhradě úvěru.22. Z uvedeného vyplývá, že názor, že splatnost bezdůvodného obohacení nastává na základě výzvy k úhradě úvěru a jen jestliže žalovaný namítá úspěšně, že jeho majetkové poměry v době doručení výzvy ke splatnosti úvěru neumožnovaly splácet bezdůvodné obohacení, rozhodne o splatnosti soud, neodpovídá názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v tomto rozhodnutí.23. Vzhledem k tomu, že v otázce splatnosti bezdůvodného obohacení dle §87 ZoSÚ panují rozdílné názory, vyjadřuje se soud k předpokladům splatnosti bezdůvodného obohacení v posuzované věci i z pozic zastávajících názor, že splatnost úvěru nastává výzvou k plnění z původní úvěrové smlouvy, neprokáže-li žalovaný, že jeho majetkové poměry neumožňovaly splácet bezdůvodné obohacení.24. Soudu nebyla předložena žádná řádná výzva k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy, splatnost bezdůvodného obohacení tedy takto být založena nemohla. Obecně je třeba uvést, že výzva může vyvolat splatnost dluhu jen obsahuje-li skutkové vymezení dluhu a jeho výši a výzvu k zaplacení (viz rozhodnutí NS ČR , spisová značka, ) a dostane-li se alespoň do sféry dispozice dlužníka. Výzvy případně zaslané žalovanému by musely obsahovat řádné vyčíslení výše dluhu z bezdůvodného obohacení. Akceptovatelné by nebylo zahrnutí bezdůvodného obohacení do jedné sumy s dalšími nároky z úvěrové smlouvy. Další podmínkou, aby výzva vyvolala splatnost dluhu, je prokázání, že výzva došla do dispozice žalovaného, přičemž prokázání předání výzvy k poštovní přepravě není dostačující. Zákon výslovně požaduje prokázaní „dojití“.25. Podle § 570 o. z. platí: „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Podle § 573 o. z. platí: „Má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.“ Podle komentáře k § 573 o. z. v publikaci „Občanský zákoník, 2. vydání (3. aktualizace, 2024): Petrov, Výtisk, Beran a kol. se domněnka doby dojití uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává. Domněnku nelze sjednat (NS , spisová značka, ), nelze tedy sjednat ani domněnku dojití. „S využitím provozovatele poštovních služeb“ znamená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb podle seznamu provozovatelů poštovních služeb, který je přístupný na internetových stránkách Českého telekomunikačního úřadu http://www.ctu.cz.26. Žalobkyně tedy nepředložila žádnou řádnou výzvu, která by založila splatnost bezdůvodného obohacení. Soud z důvodu, že do okamžiku rozhodnutí soudu nenastala splatnost dluhu, nepřiznal úroky z prodlení. Splatnost bezdůvodného obohacení nastane rozhodnutím soudu.27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější v rozsahu 57,40% oproti úspěchu žalované v rozsahu 42,60%, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 416,60 Kč (úspěch žalobkyně ve výši 57,40% mínus úspěch žalovaného ve výši 42,60%, tj. 14,80% z celkových nákladů ve výši 2 815 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.28. Soud při určení výše nákladů aplikoval § 14b a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, smlouvě o úvěru, výši dlužné částky a popř. výši příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a. t.29. Výrokem IV. soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku 200 Kč, když celková výše poplatku je 1 000 Kč. Žalobkyně ke dni podání žaloby uhradila 800 Kč, a to za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Ten však vydán nebyl, soud tak postupoval podle bodu 2 položky 2 Sazebníku soudních poplatků (příloha k z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).