19 C 49/2026-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 11. 3. 2025 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 37 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit Žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne 10. 4. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 2. 8. 2026.2. K prověření úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že nejprve nahlédla do databází , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a ebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu).3. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Výdaje žalobkyně zjistila jen bydlení ve výši 24 000 Kč.4. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne 11. 3. 2025 ve výši 16 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .5. Žalovaný má ke dni podání žaloby ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 35 720,11 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: jistina 16 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 318,40 Kč, smluvní úrok 19 401,71 Kč. Žalobkyně dále žádala s odkazem na čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní pokutu dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny.6. Žalobkyně alternativně navrhovala posoudit zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, to ve výši neuhrazené jistiny dluhu.7. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.8. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.9. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „ , Anonymizováno, ze dne 3. 11. 2025 číslo , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec až do výše 37 800 Kč, úvěr byl zjednán jako bezúčelový, s dobou platnosti rámce do 2. 8. 2026. Úroková sazba byla sjednána jako pevná s denním úrokem ve výši 1,016 %, RPSN činilo 1751,60% (při čerpání celého rámce), poplatek za vyplacení tranše činil 1,99% z čerpané částky, splatnost první denní splátky byla stanovena na 10. 4. 2025. Pro případ prodlení byly sjednány následující sankce, a to povinnost žalované hradit úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, dále hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a paušální náklady za upomínání ve výši 35 Kč za den, maximálně v částce 490 Kč měsíčně. Po 91 dnech prodlení žalované, nebo při zahájení insolvenčního či exekučního řízení s žalovanou, mohla žalobkyně úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný čerpal 16 000 Kč dne 11. 3. 202510. Z dokumentu „Ověření totožnosti“ bylo zjištěno, že totožnost žalovanému byla ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, .11. Z dokumentu o pravidlech žalobkyně pro posuzování úvěruschopnosti bylo zjištěno, jaký má být postup při posuzování úvěruschopnosti, to podle podle interních pravidel schválených orgánem dohledu a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., zejména § 86 a § 88, přičemž tato pravidla nelze měnit bez předchozího schválení. Proces zahrnuje dvoufázovou identifikaci klienta (KYC I), kontrolu předložených dokladů a jejich věrohodnosti prostřednictvím automatizovaných i manuálních postupů, včetně zapojení externích partnerů a technologií, vše v souladu s GDPR. Žalobkyně vyžaduje občanský průkaz, doklad o příjmu (výpis z účtu, výplatní pásku, potvrzení zaměstnavatele apod.) nebo přístup k transakční historii účtu přes PSD2. Současně prověřuje klienta v registrech (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, neplatné doklady, hledané osoby, sankční seznamy, katastr, politicky exponované osoby) a ověřuje další údaje o domácnosti, příjmech a úvěrové historii. Výsledkem má být komplexní posouzení identity, finanční situace a bonity klienta před rozhodnutím o schválení či zamítnutí úvěru. Zda takto bylo postupováno i v případě žalobce však tato pravidla objektivně nemohou prokázat.12. Z dokumentu „identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že žalobkyně identifikovala všechny aktivní položky na běžném účtu žalovaného za období od 7. 3. 2025 do 31. 3. 2025, přičemž zjistila výši příjmu žalované ve výši 24 960 Kč. Žalobkyně však nijak soudu neprokázala, z čeho konkrétně tyto příjmy zjistila ani z jaké činnosti je žalovaný měl a zda se s nimi jako s pravidelnými dá počítat pro hodnocení úvěruschopnosti13. Rovněž formulář nazvaný informace pro spotřebitele bez podpisu nic relevantního neprokazuje14. Z výpisu o ověřené úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žije ve společné domácnosti s 4 lidmi, z nichž 2 disponují příjmem. Jeho ověřený čistý měsíční příjem činí 22 490 Kč, žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši 33 000 Kč. Dále uvedl, výdaje spojené s bydlením 24 000 Kč, nemá výdaje na půjčky, její disponibilní příjem žalobkyně 11 600 Kč, již na první pohled je zřejmé, že částka matematicky nevychází.15. Z předpisu denních splátek bylo zjištěno, že žalovaná měla denně splácet poskytnuté finanční prostředky částkou 164,13 Kč, z čehož z počátku jen minimální částka připadala na jistinu (ve výši 0,94 Kč), většina uvedené částky připadala na úrok a na poplatek. Částka připadající na splátku jistiny se jen velmi pomalu zvyšovala a částka připadající na úrok se pak jen velmi pomalu snižovala.16. Z výpisu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 3. 11. 2024 zjištěno, že tohoto dne byla žalovaného na její bankovní účet číslo , č. účtu, vyplacena částka 16 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .17. Z dopisu žalobkyně ze dne 7. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomenut o okamžitou úhradu částky 36 882,47 Kč s tím, že je v prodlení s platbou v délce 91 dnů.18. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 2. 11. 2025 včetně potvrzení o odeslání zásilky ze dne 5. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomenut o úhradu částky 37 295,75 Kč spolu částkou 5 840 Kč za právní zastoupení žalobkyně.19. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420,419 a § 1810 a násl. o. z.20. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.21. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.22. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.23. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitel