23 C 12/2026-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 000 spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že dne 4. 4. 2024 se žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Smlouva byla sjednána elektronicky, totožnost žalovaného byla ověřená zasláním verifikační platby. Žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný měl hradit úroky úvěru v měsíčních splátkách po 4 000 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 6. 2025. Na základě porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému dne 20. 6. 2025 první upomínku, jíž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky, následně ho ještě upomínala opakovaně. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh neuhradil, žalobkyně dne 21. 9. 2025 úvěr zesplatnila. Kromě částky 20 000 Kč coby zesplatněné jistiny se zákonným úrokem z prodlení požaduje žalobkyně dále náklady na upomínání žalované v celkové výši 1 000 Kč. Žalovaný žalobkyni své splatné závazky neuhradil ani po výzvě právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 9. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 4. 2024, předsmluvních informací, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z potvrzení o provedení platby ve výši 1 Kč ze dne 4. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu, dle níž se žalobkyně zavázala žalovanému vyplatit úvěr ve výši 20 000 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím platby ve výši 1 Kč odeslané z účtu žalovaného na účet žalobkyně.5. Z přílohy č. 1 smlouvy – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele – plyne, že žalovaný uvedl, že pracuje ve , právnická osoba, ., náklady na bydlení činí 3 000 Kč měsíčně, jeho finanční zůstatek po započtení splátky poskytovaného úvěru by měl činit 24 440 Kč.6. Z potvrzení o provedení platby ze dne 8. 4. 2024 se podává, že žalobkyně zaslala bezhotovostní platbu ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, .7. Z upomínky č. 1 ze dne 20. 6. 2025 včetně emailové zprávy odeslané na adresu sdělenou žalovaným, z upomínky č. 2 ze dne 5. 7. 2025 včetně emailové zprávy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného s ohledem na jeho prodlení s uhrazením měsíční splátky naúčtovala mu poplatek za upomínku ve výši 500 Kč.8. Z listiny označené „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“ ze dne 21. 9. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne vyplývá, že zástupce žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného s hrazením jeho závazků plynoucích ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského oznámil žalovanému zesplatnění nesplacené jistiny úvěru. Pro případ nezaplacení dlužné částky byl žalovaný informován o možném soudním vymáhání.9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:10. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 4. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku 20 000 Kč vyplacenou převodem na účet žalovaného. Žalovaný žalobkyni neuhradil na splátkách nic.11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.19. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.20. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.22. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 ZoSÚ. Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Poskytovatel spotřebitelských úvěrů je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže. V dané věci v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila soudu žádné důkazy a pouze neurčitě v žalobě tvrdila, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumala.23. Pokud by se žalobkyně dostavila na jednání, poučil by ji soud dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. stran povinnosti prokázat, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala. Jelikož se však žalobkyně k prvnímu nařízenému jednání konanému dne 23. 2. 2024 nedostavila, vzdala se tak dobrodiní poučení. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvláště ne tehdy, je-li strana zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, : „ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“).24. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrh