9 C 65/2020 — Okresní soud v Mělníku

Předmětem řízení je peněžité plnění ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně tento požadavek odůvodnila tím, že žalovaný využil dne [datum] přepravní služby [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) bez platné jízdenky, a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] – [část obce] a [obec], čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného dle tarifu právní předchůdkyně žalobkyně pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel ve výši [částka], k čemuž byla doměřena částka [částka] jakožto přirážka. Pohledávka byla postupně postoupena až na žalobkyni. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) [číslo] ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalované, která musí být pro účely nařízení lokalizována na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaný je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. Soud v této věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. V této věci byli účastníci vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žádný z účastníků se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující [částka], soud v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právní předchůdkyní žalobkyně, a to dne [datum] na lince železniční dopravy vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] - [část obce] a [obec]. Žalovaný se na výzvu revizora neprokázal platným jízdním dokladem. Vlakový revizor proto žalovanému vyměřil jízdné dle tarifu právní předchůdkyně žalobkyně ve výši [částka] a přirážku ve výši [částka]. Žalovaný byl povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba] DEVELOPMENT LIMITED a tato postoupila předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] i s příslušenstvím žalobkyni. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů (zákon o drahách) je cestující povinen prokázat se na výzvu osoby pověřené dopravcem platným jízdním dokladem. Podle § 18a zák. č. 111/1994 Sb. (silniční zákon) platí shodná úprava i v silniční dopravě. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona o drahách (obdobně podle 18a odst. 1 písm. c) silničního zákona) může dopravcem pověřená osoba uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. Výše přirážky podle § 37 odst. 6 uvedeného zákona stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato nesmí přesáhnout částku [částka], s účinností od [datum] částku [částka]. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.) smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud dospěl k závěru, že žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně, tedy využíval plnění z přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a násl. občanského zákoníku, avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnil. Povinnost k zaplacení jízdného ve výši [částka] a přirážky ve výši [částka] mu tedy byla uložena po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobkyni též právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po kontrole. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to ve výši [částka]. Z této částky [částka] představuje zaplacený soudní poplatek, [částka] představuje náhradu odměny advokáta za tři úkony právních služeb (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a podání návrhu ve věci samé) po [částka] podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (3 × 200 + 21 % DPH) a [částka] představuje paušální částku náhrady hotových výdajů za tři úkony právních služeb po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (3 × 100 + 21 % DPH). Soud při určení výše náhrady nákladů právního zastoupení postupoval podle § 14b advokátního tarifu neboť řízení bylo zahájeno žalobou uplatňovanou žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. návrh na zahájení řízení ve věci vedené u zdejšího sudu pod sp. zn. 11 C 57/2019, 7 C 86/2019, 9 C 20/2019, 9 C 65/2018). Lhůty k plnění ve výroku I. a II. byly určeny podle 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.