12 C 41/2021 — Okresní soud v Mělníku

Předmětem řízení je požadavek žalobkyně na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný byl dne [datum] ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici [obec], provozované žalobkyní. Žalobkyně vyčíslila náklady na ošetření a pobyt žalovaného v daňovém dokladu [číslo] ze dne [datum] se splatností [datum]. Žalovaný však cenu ošetření nezaplatil, ačkoliv svůj závazek co do důvodu a výše písemně uznal dne [datum] a k úhradě byl vyzván. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván. Soud v této věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. V této věci byli účastníci vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žádný z účastníků se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující [částka], soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud v této věci dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný byl u žalobkyně dne [datum] ošetřen a pobýval z důvodu opilosti na Protialkoholní záchytné stanici [obec]. Žalobkyně vyčíslila náklady na ošetření a pobyt žalovaného ve výši [částka] a vystavila žalovanému pro tuto částku daňový doklad [číslo] se splatností dne [datum]. Žalovaný svůj dluh co do důvodu (ošetření a pobytu na protialkoholní záchytné stanici dne [datum]) a výše ([částka]) dne [datum] písemně uznal. Žalovaný byl před podáním žaloby zástupcem žalobkyně vyzván dopisem k úhradě dlužné částky. Žalovaný v řízení netvrdil, ani jinak nevyšlo najevo, že by náklady na ošetření a pobyt na protialkoholní záchytné stanici uhradil. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy žalovaný vůči žalobkyni písemně uznal, že dluh určený co do důvodu i výše zaplatí, založil tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobkyni vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Uznáním dluhu totiž nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníky. V souzené věci tedy spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalovaném. Vzhledem k tomu, že žalovaný neexistenci dluhu netvrdil, nadto aby ji prokázal, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou. Soud shledal rovněž důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni, kdy se žalovaný dostal do prodlení, tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. L O nákladech řízení rozhod soud podle ust. § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka]. Z této částky [částka] představuje zaplacený soudní poplatek, [částka] představuje náhradu nákladů právního zastoupení za tři úkony právních služeb (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a podání návrhu ve věci samé) po [částka] podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (3 × [částka] + 21 % DPH) a [částka] představuje paušální částku náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právních služeb po [částka] dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (3 × 100 + 21 % DPH). Lhůty k plnění ve výrocích I. a II. byly určeny podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.