13 C 62/2021-92 — Okresní soud v Mělníku

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 4 638 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částky 1 500 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, částky 1 750 Kč jako smluvní pokuty. Návrh žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované částku ve výši 3 500 Kč, tato částka byla zaslána žalované na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit spolu s poplatkem ve výši 1 138 Kč, jistina i poplatek byly splatné dne [datum]. Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Ke dni podání návrhu neuhradila ničeho. Dále žalobkyně uvedla, že zápůjčku poskytla prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Úvěruschopnost žalované žalobkyně prověřovala dotazem na žalovanou. Z informací od žalované zjistila, že žalovaná je zaměstnána na plný úvazek na dobu neurčitou u [právnická osoba] market jako prodavačka, více než pět let, její příjem činí 10 000 Kč měsíčně, je vdaná, bydlí v podnájmu a že výdaje má ve výši 2 000 Kč měsíčně. Příjmy žalované ověřila žalobkyně výplatními páskami za měsíce září a listopad 2018 (průměrný čistý měsíční příjem činil 14 113 Kč), výdaje žalované žalobkyně neověřovala, vyšla z částky nezabavitelného minima a dále úvěruschopnost žalované ověřila nahlédnutím do Centrální evidence exekucí, kde žalovaná neměla žádný záznam. Pro případ, že by soud neshledal důvodným nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce, požadovala, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud na základě provedených důkazů zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované dne [datum] částku 3 500 Kč. Z předloženého textu smlouvy o úvěru, textu všeobecných obchodních podmínek ani z předložených upomínek a potvrzení o odeslání dopisů nevyplývá, že by žalovaná žalobkyní konkrétní text smlouvy o zápůjčce akceptovala nebo že by přistoupila na všeobecné obchodní podmínky. Žalovaná netvrdila, ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh žalobkyni cokoli uhradila. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná žalobkyní popsaným způsobem sjednala se žalobkyní smlouvu o zápůjčce a odsouhlasila předložené všeobecné podmínky. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o.s.ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, a tak se svým procesním postupem sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. S ohledem na shora uvedené soudu nezbylo, než nároky žalobkyně na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru v celkové výši 1 138 Kč včetně úroku z prodlení z této částky, na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 750 Kč jako neprokázané zamítnout. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve vztahu k uzavření smlouvy o zápůjčce, soud posoudil ve vztahu k částce 3 500 Kč danou věc dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), upravujících bezdůvodné obohacení. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalobkyně prokázala, že na bankovní účet žalované odeslala dne [datum] částku 3 500 Kč, a žalované tedy vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu vydat. Soud proto v této části žalobě vyhověl, žalobkyni též náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnější žalované žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.