17 C 255/2021-68 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 9 504 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO] (dříve [IČO])) dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši 7 000 Kč v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala jistinu vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 23,72 % ročně ve výši celkem 980 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, a dále s poplatkem ve výši 174 Kč za doplňkovou službu životního pojištění, a to v 58 týdenních splátkách po 213 Kč. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, uhradila celkem pouze částku 2 850 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne [datum] právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužných částek činí na jistině 7 000 Kč, na dlužném poplatku za administrativní činnost částku 247,92 Kč, na dlužném poplatku za hotovostní inkaso částku 2 124,08 Kč a na dlužném poplatku za životní pojištění částku 132 Kč. Žalobkyně dále požaduje příslušenství ve formě kapitalizovaného i dále běžícího úroku a úroku z prodlení. Tyto dlužné částky žalobkyni žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v ustanovení § 202 odst. 2. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně chtěla uzavřít dne [datum] smlouvu půjčce [číslo] včetně smluvních podmínek. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované jistinu ve výši 7 000 Kč v den uzavření smlouvy, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s kapitalizovanými úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 23,72 % ročně ve výši celkem 980 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, a dále s poplatkem ve výši 174 Kč za doplňkovou službu životního pojištění, a to v 58 týdenních splátkách po 213 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí jistiny ve výši 7 000 Kč v hotovosti. RPSN činí 75,72 %. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované uvedená v příloze [číslo] seznamu postoupených pohledávek této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované oznámeno dopisem. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění nad rámec žalobkyní tvrzených plateb uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Právní předchůdkyně žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti předložila formulář nazvaný karta zákazníka, v kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje. Dle údajů uvedených v tomto formuláři byla žalovaná zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako prodavačka s příjmem 12 500 Kč měsíčně. Žalovaná bydlela v nájmu, uvedla rok 2012 jako rok narození nezaopatřeného dítěte. Ohledně výdajů bylo ve formuláři uvedeno, že výdaje žalované na nájem/inkaso činí 4 000 Kč, další výdaje domácnosti činí 3 000 Kč a výdaje na telefon 200 Kč, přičemž žádné další výdaje (např. vyživovací povinnosti, splátky úvěrů) uvedeny nebyly. Ve formuláři je uvedeno, že tyto skutečnosti byly ověřeny výplatními páskami, pracovní smlouvou a nájemní smlouvou, tyto listiny však soudu ze strany žalobkyně předloženy nebyly 7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od [datum] do [datum] (dále jen„ ZoSÚ“). 8. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky. 9. Podle ust. § 1 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 10. Dle ust. § 9 odst. 1 poslední věty ZoSÚ věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 14. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky zápůjčky jakožto spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že své povinnosti ve smyslu ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ dostála. 15. Soud konstatuje, že žalobkyně náležitě neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalované uvedené v kartě zákazníka, tedy že by dostatečně ověřovala výši příjmů a výdajů žalované. V kartě zákazníka je toliko zaškrtnutím jednotlivých kolonek vyznačeno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila některé výše uvedené listiny. Ve své podstatě se tak jedná pouze o tvrzení žalobkyně zaznamenané v písemné podobě, které není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií ověřovaných listin. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby. 16. V zákaznické kartě jsou uvedeny celkové výdaje žalované ve výši 7 200 Kč, avšak není nikterak specifikováno, jakým konkrétním způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřila výdaje žalované ve výši uvedených rovných 4 000 Kč a 3 000 Kč měsíčně (+ 200 Kč za telefon), a to v kontrastu se skutečností, že žalovaná bydlela v nájmu spolu s nezaopatřeným dítětem, přičemž soudu se zejména tyto údaje na výdajové stránce žalované jeví jako nepřiměřeně nízké a tudíž nereálné. S ohledem na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbývalo než uzavřít, že žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnila, neboť s ohledem na nejasnost uvedených údajů nebylo lze ověřit, že žalované zůstává dostatečné množství volných peněžních prostředků pro hrazení jednotlivých splátek zápůjčky. 17. Soud zcela nevylučuje, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné karty zákazníka, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně tyto údaje v době uzavírání smlouvy ověřovala (např. nahlédnutím do žalovanou předložených listin). Žalobkyně se vš