17 C 424/2021-28 — Okresní soud v Mělníku

1. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákon č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení peněžitého plnění ve výši patrné z výrokové části rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná byla dne [datum] ošetřena a pobývala v [anonymizována tři slova] [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní (dále jen„ PZS“). K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v PZS jí byl žalobkyní vystaven daňový doklad [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 3 000 Kč, se splatností dne [datum]. Žalovaná výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznala co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne [datum]. Žalovaná však uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti ani přes předžalobní upomínku neuhradila. 3. Žalovaná k žalobě nevyjádřila. 4. Soud věc za postupu podle §§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). 5. Závěr o skutkovém stavu je ten, že žalovaná uznala dne [datum], vůči žalobkyni svůj dluh ve výši 3 000 Kč z titulu ošetření a pobytu na [anonymizována tři slova] [ulice] dne [datum] a zavázala se jej žalobkyni zaplatit do 30 dnů od podpisu uznání dluhu. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 6. Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 2053 zák. č. 89/2012Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu znání v době uznání trvá. Soud dále při právním posouzení věci vycházel z § 133 o. s. ř., podle něhož platí, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak. 7. S ohledem na shora uvedené, dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy žalovaná vůči žalobkyni písemně uznala dluh určený co do důvodu i výše, založila tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobkyni vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. V souzené věci, ve které se žalobkyně domáhá splnění takto utvrzeného závazku, resp. uznaného dluhu spočívá tak důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalované. S ohledem k tomu, že však žalovaná při své pasivitě neexistenci dluhu netvrdila, nadto, aby ji prokázala, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou (srov. přiměřeně rozhodnutí NS ČR ze dne 22.6.2004 sp.zn. 32 Odo 964/2003, příp. rozhodnutí téhož soudu ze dne 23.2.2006 sp.zn. 33 Odo 1028/2004). V souvislosti s uvedeným bylo proto žalobě, a to včetně úroků z prodlení požadovaných žalobkyní ve smyslu §§ 1968 a 1970 o. z., ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vyhověno. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 950 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.