19 C 218/2021-61 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 4 512 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které jí poskytla v hotovosti jistinu ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 365 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 4 500 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 564 Kč Poslední splátka byla stanovena na den 1. 9. 2016. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze 19 740 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 1. 9. 2016 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Pohledávka byla s účinností ke dni 6. 12. 2019 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Aktuální výše dlužné částky činí na jistině 3 602,75 Kč a na dlužném poplatku (souhrnu úroků, administrativního poplatku a poplatku na inkaso) částku 909,25 Kč. Tuto dlužnou částku žalobkyni žalovaná neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně. 2. Žalovaná při jednání uvedla, že dluh uznává, nicméně v době poskytnutí úvěru byla ve velmi špatné finanční situaci a v jejich silách nebylo úvěr splatit zcela. Zprostředkovatel úvěru proto navrhl, že do příjmu domácnosti započítají i důchod jejího otce, se kterým žila a stále žije ve společné domácnosti. Žalovaná měla v té době stále vyživovací povinnost na syna, přičemž jeho otec výživné ve výši 1 500 Kč neplatil pravidelně. Zprostředkovatel úvěru nezapočítal do nákladů na bydlení zálohy na služby, které činily dalších 5 000 Kč měsíčně. Celkem náklady na bydlení byly 12 000 Kč a nikoliv 7 000 Kč, jak bylo uvedeno v kartě zákazníka. 3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání včas a řádně omluvila. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: 5. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] včetně smluvních podmínek, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 365 Kč, jenž představuje kapitalizované úroky za dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, poplatkem ve výši 3 000 Kč za administrativní činnost a poplatkem ve výši 4 500 Kč za hotovostní inkaso. Žalovaná se tedy zavázala vrátit celkem právní předchůdkyni žalobkyně částku 24 252 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 564 Kč. Svým podpisem potvrdila žalovaná převzetí zápůjčky ve výši 15 000 Kč v hotovosti /viz smlouvu o zápůjčce na č. l. 20 spisu a nesporná tvrzení účastníků/. Právní předchůdkyně žalobkyně do karty zákazníka uvedla, že příjem žalované činí 11 342 Kč, což odpovídalo realitě. Do příjmu žalované byl na popud zprostředkovatele započten i důchod jejího otce ve výši 12 023 Kč, se kterým žalovaná bydlela ve společné domácnosti, i výživné na syna ve výši 1 500 Kč, které jí však bylo placeno nepravidelně. Právní předchůdkyně žalobkyně tak počítala s příjmem žalované ve výši 24 865 Kč. Dále je v kartě uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, přičemž její náklady na bydlení činí 7 000 Kč měsíčně, avšak již nejsou uvedeny náklady na služby ve výši 5 000 Kč měsíčně. Výdaje domácnosti ve výši 11 000 Kč mají představovat náklady na stravu a dopravu všech 3 členů domácnosti. Žalovaná byla v době sjednání smlouvy ve finanční tísni. Měla dluhu okolo 200 000 Kč. Zprostředkovatel úvěru se však o dluhy žalované nezajímal /viz zákaznická karta na č. l. 22 a výslech žalované/. Žalovaná na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradila celkem částku 19 740 Kč /shodné tvrzení účastníků/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 29, seznam postoupených pohledávek na č.l. 28, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 23 včetně podacího lístku na č.l. 24 Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 26 včetně podacího lístku na č.l. 25 6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), zejména podle následujících ustanovení: 7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze dohodnout úroky. 8. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 9. Dle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žaloba není ani z části důvodná. Byť žalovaná při jednání dluh uznala, v daném případě nebylo možno vydat rozsudek pro uznání, jelikož ten nelze vydat v případech, kdy by byl v rozporu s právními předpisy (§ 153a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 99 o.s.ř.), což v daném případě nastalo. Soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně porušila své zákonné povinnosti, když dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016). Žalovaná v době sjednání úvěru bydlela ve společné domácnosti se svým otcem a synem, ke kterému měla stále vyživovací povinnost. Byť úvěr byl sjednán pouze s její osobou, právní předchůdkyně žalobkyně mylně do příjmů žalované zahrnula i důchod jejího otce a výživné syna. Správně měla právní předchůdkyně žalobkyně vycházet pouze z příjmu žalované ve výši 11 342 Kč. Do výdajů pak zahrnula pouze nájem ve výši 7 000 Kč, ale nikoliv už zálohy na služby ve výši 5 000 Kč. Právní předchůdkyně měla zjišťovat, jakou výší se žalobkyně podílí na nákladech na bydlení. V případě, že by se žalovaná se svým otcem podílela na nákladech na bydlení tak, jak je uvedeno v zákaznické kartě, tj. že by její díl z nákladů na bydlení činil 7 000 Kč, ze mzdy by jí k živobytí zůstávalo 4 342 Kč, z čehož by musela uživit sebe i jejího syna (se zohledněním, že výživné jí bylo placeno nepravidelně). Právní předchůdkyně žalobkyně pak již zcela rezignovala a neptala se žalované na její dluhy, které v době sjednání úvěru činily zhruba 200 000 Kč. 13. Vzhledem ke shora uvedenému nemohl soud postup právní předchůdkyně žalobkyně hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 25. 02. 2013 do 30. 11. 2016), jehož cílem je mimo jiné i prostřednictvím stanovení povinnosti věřiteli zkoumat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka snižovat celkovou předluženost obyvatelstva a nebezpečí vytváření tzv. dluhové pasti pro dlužníky, kterým v určitých případech nemají být věřiteli poskytovány žádné spotřebitelské úvěry, neboť je již v době uzavírání smlouvy pravděpodobné, že dlužník nebude moci z objektivních důvodů splatit celý spotřebitelský úvěr řádně a včas, byť o poskytnutí spotřebitelského úvěru požádá. 14. Na základě všeho výše uvedeného tak soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice chtěla s žalovanou uzavřít smlouvu o zápůjčce (která je současně spotřebitelským úvěrem), na základě které přenechala žalované jistinu ve výši 15 000 Kč a žalované měla vzniknout povinnosti poskytnuté