19 C 298/2021-54 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne 26. 5. 2021 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 11 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 11 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 7 656 Kč v 53 týdenních splátkách po 352 Kč RPSN činilo 206,8 % /zjištěno ze smlouvy o úvěru včetně smluvních podmínek na č.l. 21 Žalovaný celkem žalobkyni zaplatil 3 635,98 Kč /zjištěno z nesporného tvrzení účastníků/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena s účinností od 1. 7. 2015 na [právnická osoba] S.á.r.l., což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015, který byl žalovanému odeslán dne 21. 7. 2015 na adresu [adresa žalovaného], z výpisu z internetového bankovnictví na č.l. 23, z dopisu na č.l. 24 a poštovního podacího archu na č.l. 26 Pohledávka za žalovaným byla dále postoupena na žalobkyni s účinností od 24. 8. 2018, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 9. 2018, který byl žalovanému odeslán dne 20. 9. 2018 na adresu [adresa žalovaného], z dopisu na č.l. 39 a poštovního podacího archu na č.l. 24 Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 10. 5. 2021, který byl žalovanému zaslán dne 12. 5. 2021 na adresu [adresa žalovaného]. Průměrná úroková sazba bankových institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let dle měnových statistik [obec] národní banky činila v březnu 2008 výši 13,72 % ročně /viz veřejně dostupné statistiky na webových stránkách [obec] národní banky www.cnb.cz /. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik uzavření smlouvy v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 164 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití tehdejších právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 6. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. 8. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 10. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 11. Podle § 55 odst. 2 obč. zák. se ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 považují za neplatná. 12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána dne [datum] smlouva o půjčce, přičemž žalovaný byl v postavení spotřebitele. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 11 000 Kč, kterou se zavázal vrátit se souhrnným poplatkem (úrokem) ve výši 7 656 Kč. Výše sjednaného úroku činí 69,6 % výše z poskytnuté jistiny, roční procentní sazba nákladů pak dle smlouvy činila 206,8 %. Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce„ lichvářské“ úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V daném případě sjednaná úroková sazba přesahovala 5 x obvyklou úrokovou sazbu. S ohledem na výše uvedené shledal soud ujednání stran o smluvním úroku za zjevně se příčící dobrým mravům, a tedy za absolutně neplatné. Jelikož si žalovaný půjčil 11 000 Kč, přičemž splatil 3 635,98 Kč, přiznal soud žalobkyni, které byla pohledávka postoupena, vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti sjednaných úroků, nárok na zaplacení částky ve výši 7 364,02 Kč. 14. Nezaplacením dluhu do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. platit vedle jistiny dluhu též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., v platném a účinném znění k prvnímu dni prodlení dlužníka. Je pak na uvážení žalobkyně od jakého dne a v jaké výši bude uplatňovat právo na zaplacení úroků z prodlení v soudním řízení, nesměřuje-li její požadavek do doby před vznikem prodlení a nepřekračuje-li výši úroků z prodlení stanovenou cit. nařízením vlády. Splatnost celého dluhu nastala v daném případě dnem 12. 3. 2009, kdy měla být dlužná částka nejpozději splacena. Žalobkyně však požadovala zaplatit zákonný úrok z prodlení i za období před datem splatnosti, tj. za období od 6. 3. 2008 do 12. 3. 2009 v kapitalizované 4 020,02 Kč, soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl. Stejně tak soud zamítl požadavek žalobkyně zaplatit zákonný úrok z prodlení ze zamítnuté žalované jistiny. 15. Pro úplnost je třeba uvést, že rozhodnutí je zcela v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o.s.ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. V daném případě byl skutkový stav postaven najisto. Žalobní návrh není částečně zamítán z toho důvodu, že by skutkový stav nebyl žalobkyní prokázán, nýbrž výhradně proto, že uplatňovaný nárok na základě žalobkyní prokázaného skutkového stavu je právně hodnocen částečně jako nedůvodný. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 34 % z plné náhrady, tj. ve výši 766 Kč. [příjmení] náhrada by činila částku 2 252 Kč a skládá se ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 citované vyhlášky po 300 Kč, tedy ve výši 900 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 100 Kč, tedy ve výši 300 Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad ve výši 252 Kč (21 % z 1 200 Kč) podle § 137 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. 17. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.