19 C 35/2021-76 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 1 731 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 731 Kč od 20. 2. 2019 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 8. 8. 2018 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [anonymizováno], [registrační značka], přičemž žalovaný nesplnil svou základní povinnost, a to hradit řádně a včas pojistné. Žalovaná částka sestává z dlužného pojistného ve výši 1 631 Kč za období od 8. 10. 2018 do 19. 2. 2019 a nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno jednak na adresu trvalého bydliště (viz doručenka na č.l. 34), jednak na adresu jeho faktického bydliště (viz doručenka na č.l. 60), žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 8. 8. 2018 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem a jiné připojištění vozidla [anonymizováno], [registrační značka] (tzv. povinné ručení). Pojistné mělo být hrazeno měsíčně po 396 Kč Počátek pojištění byl sjednán na den 8. 8. 2018, doba pojištění byla sjednána na neurčito. Strany si dále sjednaly, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí všeobecnými pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní /viz pojistná smlouva na č.l. 12, dodatek k pojistné smlouvě na č.l. 15 Jelikož žalovaný přestal od 8. 10. 2018 platit řádně a včas sjednané pojistné, vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 9. 1. 2019, aby dlužné pojistné doplatil nejpozději do 35 dnů od doručení upomínky a zároveň žalovaného upozornila, že v případě, že tak neučiní, smlouva následujícím dnem zanikne /viz přehled plateb na č.l. 14, upomínka k zaplacení dlužného pojistného na č.l. 19 Protože žalovaný pojistné ve stanovené lhůtě neuhradil, byla pojistná smlouva ukončena ke dni 19. 2. 2019, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 17. 3. 2019, v němž byl vyzván k úhradě dlužné částky ta dobu trvání pojistného vztahu ve výši 1 731 Kč s tím, že částka zahrnuje i náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč /viz ukončení pojistné smlouvy na č.l. 25 Žalovaný byl následně opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky /viz dopis ze dne 18. 2. 2020 na č.l. 20, dopis ze dne 6. 3. 2020 na č.l. 21, sledování zásilek na č.l. 22, předžalobní upomínka ze dne 7. 4. 2020 na č.l. 23 a ze dne 9. 7. 2020 na č.l. 24, poštovní podací arch na č.l. 17 Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ OdpVoz“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. Podle ustanovení § 2758 o. z. platí, že pojistná smlouva je smlouvou odvážnou, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Takovým předpisem je zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (OdpVoz), podle jehož ustanovení § 3 odst. 1 vzniká pojištění odpovědnosti na základě pojistné smlouvy. Podle § 12 odst. 1 písm. e) OdpVoz pojištění zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka. Podle § 13 odst. 2 OdpVoz má pak pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 8. 8. 2018 platně sjednána pojistná smlouva na dobu neurčitou, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem a jiné připojištění vozidla [anonymizováno], [registrační značka]. Žalovaný však nesplnil svou základní povinnost, a to platit pojistné, když od 8. 10. 2018 přestal splácet sjednané měsíční pojistné ve výši 356 Kč, a to ani v dodatečné lhůtě od doručení upomínky. Vzhledem k nezaplacení pojistného smlouva zanikla ke dni 19. 2. 2019. Žalovaný má však stále za dobu trvání smlouvy, tj. za období od 8. 10. 2018 do 19. 2. 2019 včetně, povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou část sjednaného pojistného ve výši 1 631 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit smluvně sjednané poplatky ve výši 100 Kč za zaslanou upomínku, čemuž soud vyhověl, jelikož se jedná o nárok vyplývající ze smluvního ujednání stran, přičemž se nejedná o ujednání nemravné. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit částku ve výši 1 731 Kč. 7. Pokud jde o příslušenství uplatněného nároku, soud žalobě vyhověl jen částečně. Nezaplacením pojistného do dne splatnosti se žalovaný dostal do prodlení a ode dne následujícího vzniklo žalobkyni podle § 1970 o.z. právo požadovat vedle jistiny dluhu, též zaplacení úroku z prodlení a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni vzniku prodlení. Podle § 513 o.z. se příslušenstvím pohledávky rozumí úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním, mezi které patří právě smluvně sjednaný poplatek za zaslání upomínky k zaplacení dlužného pojistného. Žalobkyně však požadovala uhradit z nákladů spojených s uplatněním pohledávky i zákonné úroky z prodlení (tj. příslušenství z příslušenství), které však oprávněně požadovat nemůže, jelikož zákon tuto možnost nepřiznává (stále použitelné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002). Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení pouze z dlužného pojistného ve výši 1 631 Kč, a to za období, které požadovala. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zásadně úspěšná (neúspěch se týkal jen příslušenství), nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé), tj. ve výši 600 Kč (3 úkony x odměna ve výši 200 Kč), dále paušální náhrada výdajů za každý z těchto úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. ve výši 300 Kč (3 úkony x paušální náhrada ve výši 200 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 189 Kč (21 % z částky 900 Kč). Jejich zaplacení soud uložil k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.