20 C 51/2021-48 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala nároku na zaplacení částky ve výši 55 405 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 55 405 Kč od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná ode dne [datum] nastoupila do pracovního poměru u žalobkyně na dobu neurčitou na pozici řidiče tramvaje, a to na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Současně mezi účastníky byla téhož dne uzavřena kvalifikační dohoda, podle které žalovaná nastoupila od [datum] základní kurz k získávání oprávnění k řízení tramvajových vozidel, přičemž žalobkyně coby zaměstnavatel se zavázala poskytovat žalované pracovní volno s náhradou mzdy. Žalovaná se zavázala, že po úspěšném ukončení tohoto základního kurzu, setrvá u žalobkyně v pracovním poměru v profesi řidiče tramvaje po dobu 3 let. V případě porušení tohoto závazku byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni vynaložené náklady. Žalovaná se od 1. 2. do [datum] bez omluvy nedostavila do zaměstnání, pročež jí byla dána výpověď. Pracovní poměr byl skončen k [datum] po uplynutí výpovědní doby. Žalovaná tak porušila shora popsaný závazek z kvalifikační dohody, a je proto povinna uhradit žalobkyni poměrnou část vynaložených nákladů na zvýšení kvalifikace žalované ve výši 45 876 Kč (celková výše těchto nákladů za celé tři roky činí 153 294 Kč, z čehož částka 41 234 Kč představuje náklad na pracovní volno s náhradou mzdy a částka 112 060 Kč činí samotnou cenu kvalifikačního kurzu). Žalovaná z celkových 1 096 dnů odpracovala celkem 768 dnů. Žalobkyně dále požaduje po žalované uhradit částku 9 529 Kč představující vynaložené náklady na odvod zdravotního pojištění za žalovanou coby zaměstnankyni za měsíce únor až červenec 2020, kdy žalovaná nepracovala, a tudíž nedosahovala ani žádné mzdy, ze které by bylo možné strhávat povinné odvody na veřejné zdravotní pojištění. Žalobce za žalovanou takto celkem odvedl na zdravotní pojištění částku 11 577 Kč, kterou poté žalobce ponížil o dílčí nároky žalované vůči žalobci (náhradu za nevyčerpanou dovolenou, doplatek příjmu a náhrada za sváteční volno). Žalovaná částka tak sestává ze 45 876 Kč představující dluh žalované z titulu porušení kvalifikační dohody a částky 9 529 Kč, kterou žalobce za žalovanou odvedl na její zdravotní pojištění, a dosud nebyla žalovanou uhrazena, ani jinak nezanikla. Zákonný úrok z prodlení je požadován z dlužných částek v celkové výši 55 405 Kč ode dne podání žaloby do zaplacení. Uvedené dlužné částky žalovaná žalobkyni neuhradila ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listin založených žalobkyní do spisu dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná byla od [datum] zaměstnankyní žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], a to na pracovní pozici řidičky tramvaje. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s místem výkonu práce v hlavním městě Praze. Mezi účastníky byla též dne [datum] uzavřena kvalifikační dohoda, v níž se žalobkyně zavázala zvýšit kvalifikaci žalované absolvováním základního kurzu k získání oprávnění k řízení tramvajových vozidel s tím, že kurz bude zahájen dne [datum] a žalobkyně bude žalované po dobu kurzu poskytovat pracovní volno s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku. Žalovaná se naopak zavázala, že po úspěšném ukončení kurzu setrvá u žalobkyně v pracovním poměru v profesi řidiče tramvaje po dobu 3 let, jinak pokud závazek z části poruší, uhradí žalobkyni vynaložené náklady v poměrné výši. V případě, že by žalovaná tento závazek nesplnila, byla by povinna uhradit žalobkyni celkem částku 153 294 Kč, která sestává z nákladů na pracovní volno žalované s náhradou mzdy ve výši 41 234 Kč a ceny základního kurzu ve výši 112 060 Kč /viz pracovní smlouva na č. l. 5 spisu, kvalifikační dohoda na č. l. 6 spisu/. Žalovaná se v období od 1. 2. do [datum] nedostavila bez omluvy do zaměstnání a na výzvy žalobkyně nereagovala. Žalobkyně proto přistoupila k udělení výpovědi žalované. Po neúspěšném pokusu pracovníků žalobkyně o doručení výpovědi žalované do místa bydliště dne [datum] byla výpověď odeslána dne [datum] prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne [datum]. Dne [datum] byla odeslána zpět žalobkyni. Konec pracovního poměru žalované žalobkyně eviduje k [datum]. Žalovaná tak v období od [datum] do [datum] vykonávala u žalobkyně práci po 768 dnů /viz výpověď na č. l. 7 spisu, kopie doručenky na č. l. 39 – 40 spisu a výstupní list na č. l. 12 spisu/. Při skončení pracovního poměru žalobkyně vyúčtovala žalované částku v celkové výši 55 405 Kč (58 196 Kč – 2 791 Kč = 55 405 Kč) tvořenou poníženými náklady na kurz ve výši 45 876 Kč, zdravotním pojištění za období únor až červenec roku 2020 ve výši 11 577 Kč, sociálním pojištěním za duben a červenec roku 2020 ve výši 183 Kč a daňovou srážkou ve výši 560 Kč (celkem 58 196 Kč). Nároky žalobkyně byly poníženy o náhradu nevyčerpané dovolené za rok 2019 ve výši 1 052 Kč a doplatek mzdy ve výši 1 739 (celkem ve výši 2 791 Kč) /viz mzdový list za rok 2020 na č. l. 7 p. v. – 9 spisu, účetní předpis k úhradě pohledávky a interní sdělení na č. l. 10 spisu, výpočet dlužné částky na č. l. 11 spisu, výstupní list na č. l. 12 spisu, tabulka výpočtu dlužné částky na č. l. 41-43 spisu/. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu, naposledy předžalobní výzvou /viz výzva k úhradě na č. l. 13 spisu a předžalobní výzvu na č. l. 14 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.”), zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ ZP“), a to ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 6. Podle § 33 odst. 1 ZP pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. 7. Podle § 234 odst. 1 ZP uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace. 8. Podle § 235 odst. 2 ZP nesplní-li zaměstnanec svůj závazek z kvalifikační dohody pouze zčásti, povinnost nahradit náklady zvýšení nebo prohloubení kvalifikace se poměrně sníží. 9. Podle § 235 odst. 3 písm. b) ZP povinnost zaměstnance k úhradě nákladů z kvalifikační dohody nevzniká, jestliže pracovní poměr skončil výpovědí danou zaměstnavatelem, pokud nejde o výpověď z důvodů porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, nebo jestliže pracovní poměr skončil dohodou z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e). 10. Podle § 52 písm. g) ZP zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi. 11. Podle § 51 odst. 1 ZP byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. 12. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. o pojistném na veřejné zdravotní pojištění (dále jen„ VZP“), zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance. Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance. 13. Podle § 2 odst. 1 VZP výše pojistného činí 13,5