9 C 84/2021 — Okresní soud v Mělníku

1. V řešené věci jde o spor, jehož předmětem je peněžité plnění s hodnotou, která nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“, tedy na jistině [částka] (bez příslušenství), jde tak o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. pak plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Žalobkyně se dne [datum] obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v rámci které uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen“ právní předchůdkyně žalobkyně”) uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které této poskytla v hotovosti jistinu ve výši [částka]. Žalovaná se právní předchůdkyni žalobkyně zavázala poskytnuté peněžní prostředky společně se souhrnným poplatkem ve výši [částka] vrátit a to v 52 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku [částka]. Celá pohledávka za žalovanou ve výši [částka] byla právní předchůdkyní žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na [právnická osoba] S.á.r.l.. Pohledávka za žalovanou byla dále postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. 3. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 4. Jen pro úplnost se patří poznamenat, že jde o tzv. věc s cizím prvkem, když žalobkyně je společností založenou v jiné zemi než České republice a podle jiných právních předpisů. Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), které platí ve vztazích mezi členskými státy EU s výjimkou Dánska, reguluje jednak stanovení mezinárodní pravomoci soudů členských států EU, a zadruhé uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Dle článku 1 uvedeného nařízení je dána věcná příslušnost na věci občanské a obchodní (bez ohledu na druh soudu). Pro určení personální působnosti nařízení je rozhodující domicil žalované, který musí být pro účely nařízení lokalizován na území některého z členských států [příjmení]. Podle článku 4 bod 1. nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Naopak domicil žalobkyně je z pohledu nařízení irelevantní. Žalobkyně tak může mít domicil i ve třetím, nečlenském státě. S ohledem na uvedené, kdy žalovaná je občanem ČR a má trvalý pobyt v obvodu Okresního soudu v Mělníku, dospěl soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost. 5. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a nešlo o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval soud žalovanou podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo doručeno na adresu trvalého bydliště, žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již ve svém žalobním návrhu. Soud proto ve věci nenařídil jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala zaplatit společně se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v 52 týdenních splátkách po [částka] /zjištěno ze smlouvy o úvěru na č.l. 14 spisu/. Žalovaná celkem žalobkyni zaplatila 24 077 Kč/zjiště z nesporného tvrzení účastníků/. Pohledávka za žalovanou ve výši [částka] byla postoupena s účinností od [datum] na [právnická osoba] S.á.r.l., což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], který jí byl odeslán dne [datum] na adresu [adresa], z dopisu na č.l. 11 spisu a poštovního podacího archu na č.l. 18 spisu/. Pohledávka za žalovanou byla dále postoupena na žalobkyni s účinností od [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], který jí byl odeslán dne [datum] na adresu [adresa], z dopisu na č.l. 12 spisu a poštovního podacího archu na č.l. 19 spisu /. Před podáním žaloby byla žalovaná naposledy vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], který jí byl zaslán na adresu [adresa]. Průměrná úroková sazba bankových institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let dle měnových statistik [obec] národní banky činila v srpnu 2006 výši 12,5 % ročně /viz veřejně dostupné statistiky na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa] /. Žalovaná netvrdila a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění zcela uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 1. Po právní stránce soud s ohledem na okamžik uzavření smlouvy v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 164 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzoval danou věc za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti. 2. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 3. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. 4. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 5. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 6. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 7. Podle § 55 odst. 2 obč. zák. se ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 považují za neplatná. 8. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Smlouva o úvěru byla sjednána mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem ve formě formuláře užívaného v obchodním styku, předem připraveného žalobkyní, bez skutečné možnosti slabší strany (v tomto případě žalovaného) ovlivnit znění smlouvy. Nelze opomenout, že dlužníci si od nebankovních institucí často půjčují z důvodu okamžitého nedostatku peněžních prostředků. Uvedený souhrnný poplatek, který se žalovaný zavázal zaplatit, je vyčísleným smluvním úrokem, který představuje úplatu za poskytnutí peněz. Výše sjednaného úroku činí 66,40 % výše z poskytnuté jistiny, roční procentní sazba pak činí zhruba 106 %. Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce„ lichvářské“ úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V daném případě sjednaná úroková sazba přesahovala 8 x obvyklou úrokovou sazbu (sjednaná úroková sazba zhruba 106 % ročně a úroková sazba měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky 12,5 % ročně). S ohledem na výše uvedené shledal soud ujednání stran o smluvním úroku za zjevně se příčící dobrým mravům, a tedy za absolutně neplatné. Jelikož si žalovaný půjčil [částka], přičemž splatil celkem [částka] (tedy zapůjčenou jistinu žalobkyni v plné výši vrátil) soud s