15 C 213/2022-61 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalované zaplacení 8 574 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalovaná dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku ve výši 7 380 s příslušenstvím nejpozději do [datum]. Žalovaná nevrátila úvěr řádně a včas, vznikla jí tak povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 6 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 574 Kč. V rámci příslušenství požadovala náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, úrok z prodlení zčásti v běžící a zčásti v kapitalizované výši. 2. Podáním soudu doručeným dne [datum] žalobkyně vzala žalobu částečně zpět v částce 4 104 Kč, která přestavuje smluvní pokutu ve výši 2 574 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 530. Usnesením nadepsaného soudu ze dne 29. 9. 2022 č. j. 15 C 213/2022-55 bylo řízení v této části zastaveno. 3. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalovaná uzavřela dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně úvěrovou smlouvu [číslo] včetně všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úroky v celkové výši 7 380 do 30 dní. Úvěr byl žalované poskytnut v hotovosti v prodejně [právnická osoba] a.s. /viz smlouva o úvěru na č. l. 28-29 Žalovaná úvěr čerpala, avšak do dnešního dne jej ani přes opakované výzvy žalobkyni nesplatila /viz výzvy k úhradě na č. l. 30-32 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 33-39 spisu, potrzení o přijetí platby na č. l. 41 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 42 spisu, podací arch České pošty ze dne [datum] na č. l. 43 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva na č. l. 45, podací arch České pošty ze dne [datum] na č. l. 46 spisu, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky na č. l. 47 spisu/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit, což však nesplnila, když řádně a včas nehradila splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Jen pro úplnost soud uvádí, že se nezabýval prokazováním, toho zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost ověřovat schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, když žalobkyně vzala část žaloby představující úrok a smluvní pokutu zpět, a dále nárokovala pouze zaplacení jistiny, kterou by soud žalobkyni přiznal i v případě, že by neprokázala splnění této povinnosti právní předchůdkyní žalobkyně. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj dluh řádně a včas nehradila, dostala se s plněním své smluvní povinnosti do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tak jak ho žalobkyně uplatnila. 12. Soud nevyhověl žalobě ohledně požadované částky nákladů vymáhání pohledávky ve výši 434 Kč. Podle soudu se nejedná o náklady spojené s uplatňováním pohledávky ve smyslu § 513 o. z. Je věcí žalobkyně jaký způsob vymáhání pohledávky zvolí. Soud má za to, že za náklady spojené s uplatněním pohledávky se považují takové náklady, které je nutné vynaložit k tomu, aby žalobce věděl, zda může daný nárok uplatnit, tj. například náklady za zpracování znaleckého posudku. Soud proto v této části žalobě nevyhověl a zamítl jí (výrok II. rozsudku). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku). Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení původně domáhala zaplacení částky celkem 8 574 Kč s příslušenstvím. V konečném rozhodnutí jí byla přisouzena částka 6 000 Kč s příslušenstvím. Při odečtení neúspěchu (30%) od úspěchu (70%), má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 %. V případě 100% úspěchu žalobkyně náklady tvoří 1 489 Kč, z toho soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 200 Kč/úkon (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání ve věci samé), dále paušální částka náhrady hotových výdajů v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 4., §8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 a 5 a. t. Soud dále přiznal 21% daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč. Přiznaná část náhrady nákladů řízení ve výši 40 % tak činí po zaokrouhlení na celé koruny 596 Kč. 14. Lhůty k plnění ve výrocích I. a III. byly určeny podle 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.