15 C 219/2021-59 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení [částka] s příslušenstvím. K odůvodnění svého návrhu zejména uvedla, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] distanční formou za využití elektronických prostředků. Při uzavírání smlouvy žalovaný poskytl žalobkyni kopii svého občanského průkazu. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem a úrokem. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou svého dluhu, na svůj dluh uhradil pouze částku v celkové výši [částka]. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil a k žalobě se nevyjádřil. 2. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, žalovaný se neodstavil bez omluvy. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů. 3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině [částka] (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Žalovaný zaslal žalobkyni kopii svého občanského průkazu s platností průkazu do [datum]. Žalobkyně u žalovaného evidovala hrubý příjem ve výši [částka], čistý ve výši [částka], dále informaci o tom, že žije u rodičů, jeho výdaje na bydlení činí [částka] měsíčně a ostatní náklady [částka], tj. náklady činí celkem [částka]. Dle jeho výplatní pásky za období [číslo] činila jeho hrubá mzda [částka] a čistá [částka], ze mzdy byly mj. prováděny srážky na stravné ve výši [částka]. Na účtu žalovaného za období od [datum] do 30. 6. 200 činily jeho celkové příjmy [částka] a celkové výdaje [částka]. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce odeslala dne [datum] žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky. Žalovaný netvrdil, ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh žalobkyni uhradil více, než v řízení uváděla žalobkyně. 5. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dne [datum] akceptoval smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na částku [částka] ve znění předloženém žalobkyní, když toto bez dalšího nevyplývá pouze z nepodepsaných textů uvedených smluv, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanými platbami, s výpisy k revolvingovému úvěru, kopií občanského průkazu žalovaného, přehledem příjmů a výdajů, výplatní pásky a přehledu pohybu na účtu žalovaného. Záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému žalobkyně musí být doloženy spolehlivě, musí být prováděny systematicky a posloupně a být chráněny proti změnám. Spolehlivost záznamů o právních jednáních v elektronickém systému však nebyla přiloženými listinami prokázána, neboť nebylo doloženo, že jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou [číslo] Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Žalobkyně se tak svým procesním postupem sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. 6. Soud shledal nárok žalobkyně pouze částečně důvodný. Jelikož nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, na základě které měly být žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka], které měl žalovaný zaplatit spolu s poplatkem a dohodnutým úrokem, posoudil soud ve vztahu k částce [částka] danou věc dle ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), upravujících bezdůvodné obohacení. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že eviduje od žalovaného celkovou platbu [částka]. Žalovaný tak dosud nevrátil pouze částku ve výši [částka], o kterou se vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil. Soud proto shledal žalobu jako důvodnou pouze v části týkající se nevrácené částky ve výši [částka] a v tomto rozsahu návrhu vyhověl (výrok I. rozsudku). Žalovaný nevrátil tyto peněžní prostředky řádně a včas, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum], kdy žalovanému uplynula lhůta poskytnutá v předžalobní výzvě k zaplacení finančních prostředků. 7. Ve zbylé části však soud shledal žalobu nedůvodnou a v tomto rozsahu ji proto zamítl (výrok II. tohoto rozsudku). Pouze pro úplnost soud dodává, že žalobkyně v řízení ani nedoložila, že s odbornou péčí zkoumala schopnost žalovaného případný úvěr splácet, když zejména nebylo zřejmé, jak ověřila evidované výdaje žalovaného (dle jeho výplatní pásky byly prováděny z jeho mzdy srážky a dle výpisu z účtu pravděpodobně splácel další dluhy). Rovněž není zřejmé, jak žalobkyně ověřila existenci příjmů žalovaného do budoucna (tj. zejména, zda není zaměstnán ve zkušební době, ve výpovědní době či na dobu neurčitou apod.). I kdyby tak soud shledal, že došlo k uzavření smlouvy v předloženém znění, nemohl by uzavřít, že bylo prokázáno, že k jejímu uzavření došlo poté, co žalobkyně řádně zkoumala a ověřila příjmy a výdaje žalovaného. I z tohoto důvodu by tak soud musel uzavřít, že je smlouva neplatná. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly (výrok III. tohoto rozsudku).