17 C 285/2022-50 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne [datum] ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 2 368 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se jedná o neuhrazenou jistinu ve výši 1 000 Kč, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, dále smluvních pokut ve výši 300 Kč a jednorázového poplatku spojeného s poskytnutím úvěru ve výši 1 068 Kč s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] na jeho žádost ze dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 1 000 Kč splatný původně dne [datum], po prodloužení k žádosti dlužníka splatný ke dni [datum]. Před poskytnutím úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet, a to lustrací exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a registru REPI, vše s negativním výsledkem. Totožnost žalovaného byla ověřena pomocí ověřovací platby 1 Kč a z kopie občanského průkazu. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 1 068 Kč, avšak do dnešního dne ani přes zaslané výzvy k úhradě dluhu na svůj dluh ničeho neuhradil. Se dvěma upomínkami vznikly žalobkyni náklady ve výši 450 Kč a 650 Kč a dále s inkasním vymáháním náklady ve výši 1 500 Kč. Žalovanému dále byla účtována smluvní pokuta ve výši 300 Kč odpovídající 30 % jistiny. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala bonitu žalovaného, a to doklady o příjmu od žalovaného, srovnáním výše uvedeného příjmu s očekávanou splátkou úvěru s kladným výsledkem, interním skóringovým systémem s kladným výsledkem, dotazem do centrální evidence exekucí s negativním výsledkem, dotazem do ISIR s negativním výsledkem, dotazem do registru REPI [právnická osoba] – [právnická osoba] s negativním výsledkem. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 2. Ve věci bylo nařízeno jednání soudu, ke kterému se nedostavil žádný z řádně předvolaných účastníků. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním ve své nepřítomnosti, žalovaný se neodstavil bez omluvy. Soud tedy podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž mohl vycházet jen z obsahu spisu a provedených označených a předložených důkazů. 3. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaný zaslal dne [datum] na bankovní účet žalobkyně č. [bankovní účet] částku ve výši 1 Kč a žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum] částku ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dne [datum] vygenerovala smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž je na místě podpisů strojově uvedena obchodní firma žalobkyně (s dodatkem digitálně podepsáno v [obec]) a u žalovaného je strojově uvedeno jeho jméno a příjmení (opět s dodatkem digitálně podepsáno v [obec]). Dle textu smlouvy je čerpán úvěr ve výši 1 000 Kč, s úrokovou sazbou 39 % ročně, se splatností do 30 dnů a poplatkem za poskytnutí úvěru 1 068 Kč. Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalovaný netvrdil, ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na svůj dluh žalobkyni cokoli uhradil. 5. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dne [datum] projevil vůli být vázán smlouvou o spotřebitelském úvěru ve znění žalobkyní předloženém, když toto bez dalšího nevyplývá pouze z nepodepsaného textu uvedené smlouvy (na místě podpisu pouze uvedena IP adresa), a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení s odeslanými platbami, kopií občanského průkazu žalovaného a s předsmluvními informacemi, které měly být rovněž digitálně podepsány dne [datum] (na místě podpisu rovněž uvedena pouze IP adresa). 6. Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Žalobkyně se tak svým procesním postupem sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. 7. Soud shledal nárok žalobkyně za důvodný pouze částečně. Jelikož nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které měly být žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 1 000 Kč, posoudil soud ve vztahu k částce 1 000 Kč danou věc dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), upravujících bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala žalobkyně částku ve výši 1 000 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, zbývá mu stále povinnost vrátit celé bezdůvodné obohacení ve výši 1 000 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. 9. Žalovaný byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění (obsažená v rámci upomínky k úhradě dluhu ze dne [datum]) byla žalobkyní odeslána dne [datum], přičemž lze předpokládat, že dne [datum] byla výzva žalovanému doručena. S ohledem uvedenou lhůtu k plnění do [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení dnem [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období předchozí požadovaný úrok z prodlení zamítl. 10. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 2 600 Kč odpovídající nákladům spojených s uplatněním pohledávky, smluvních pokut ve výši 300 Kč a poplatku ve výši 1 068 Kč zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření smlouvy o úvěru. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08.