18 C 1/2022-34 — Okresní soud v Mělníku

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 524 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 524 Kč od [datum] do zaplacení. Dle tvrzení strany žalující cestovala žalovaná dne [datum] městskou hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž naplnila podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Zástupce žalobkyně zaslal žalované před podáním žaloby výzvu k úhradě dluhu. Žalovaná však na svůj dluh před podáním žaloby ničeho neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Žalobkyně vzala dne [datum] ještě před tím, než bylo zahájeno jednání, žalobu co do částky 1 069,12 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 524 Kč od [datum] do [datum] kapitalizované ve výši 30,88 Kč zpět a dále běžícího úroku z prodlení ze zaplacené jistiny a navrhla zastavení řízení v této části, neboť žalovaná po podání žaloby (žaloba podána dne [datum]) dne [datum] zaplatila částku ve výši 1 100 Kč. Soud částečnému zpětvzetí návrhu vyhověl a řízení podle ustanovení § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) výrokem I. tohoto rozsudku co do této části zastavil. Jelikož byl návrh vzat zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalované, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.) 3. Soud věc projednal bez potřeby nařízení jednání ve smyslu § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř., když soud souhlas účastníků s takovým postupem předpokládal. Vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil účastníkům zcela v souladu s ustanovením § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství). Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. přitom plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Závěr o skutkovém stavu je takový, že žalovaná cestovala dne [datum] ve 14:30 hodin hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, a to tramvajovou linkou [číslo] aniž se prokázala kontrolorovi platným (řádným) jízdním dokladem. Totožnost žalované byla zjištěna z občanského průkazu. Žalovaná byla kontrolorem na místě vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k němu, což však neučinila. Neučinila tak ani v následně poskytnuté patnáctidenní lhůtě dle smluvních přepravních podmínek. Žalovaná proto byla povinna zaplatit jízdné ve výši 24 Kč a přirážku za jízdu bez platného jízdního dokladu v základní (plné) výši dle smluvních přepravních podmínek 1 500 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky. Zásilka byla žalované odeslána dne [datum]. Žalovaná v řízení netvrdila, ani jinak nevyšlo najevo, že by jízdné a přirážku k jízdnému uhradila. Dne [datum] žalovaná uhradila 1 100 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) o přepravní smlouvě, za použití ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a ustanovení § 37 odst. 4 písm. d), § 37 odst. 5 písm. b) a § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. 7. Soud měl v řízení za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo nástupem do městské hromadné dopravy provozované žalobkyní k uzavření smlouvy o přepravě osob, přičemž žalovaná se jako cestující neprokázala na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem z příčin na své straně, a proto jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kromě jízdného ve výši 24 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužné jízdné a přirážku k jízdnému řádně a včas k výzvě žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z. učiněné při přepravní kontrole neuhradila, náleží žalobkyni vedle jistiny dluhu i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši určené dle § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Částečnou úhradou došlo k zániku jistiny ve výši 1 069,12 Kč včetně příslušenství ve výši 30,88 Kč kapitalizované ke dni úhrady. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, tj. v části, v níž dosud dluh nebyl uhrazen. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku). 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 1 489 Kč za řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (k většímu počtu tzv. formulářových žalob žalobkyně viz databáze soudu ISAS). Z toho jednak soudní poplatek 400 Kč, odměna za zastupování advokátem v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně po 200 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), dále paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to vše podle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), a § 14b odst. 1 a 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Dále z toho 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad zástupce žalobkyně ve výši 189 Kč, která patří k nákladům podle ustanovení § 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb., když dle předloženého osvědčení je zástupce žalobkyně registrován jako plátce daně. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).