26 CO 75/2022-78 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 27 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 550 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 12 400 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 1 200 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení. Ve výroku II. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 600 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení a ve výši 8,25 % z částky 2 900 Kč od 18. 6. 2021 do zaplacení. Ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Po provedeném dokazování soud I. stupně zjistil, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě s účastí vozidla ve vlastnictví žalovaného, [registrační značka] (dále jen„ Vozidlo“). Žalobkyně, jejímž předmětem činnosti je odtah vozidel a krátkodobé uskladňování odtažených vozidel, na pokyn Policie ČR Vozidlo odtáhla na své odstavné parkoviště na adrese [adresa]. Zde bylo Vozidlo žalovaného uskladněno od 26. 2. do 3. 6. 2021, kdy bylo předáno na odstavné parkoviště [stát. instituce] Náklady za odtah Vozidla dne 26. 2. 2021 a za jeho uskladnění do 2. 3. 2021 uhradila žalobkyni Policie ČR Náklady za odtah Vozidla na odstavné parkoviště [stát. instituce] a za jeho uskladnění v areálu žalobkyně byly žalovanému postupně fakturovány s tím, že celkem se jednalo o částku 36 750 Kč za uskladnění a 2 900 Kč za odtah Vozidla. 3. Po právní stránce soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně byla subjektem oprávněným k odstranění Vozidla jako překážky provozu na základě Smlouvy o vzájemné spolupráci a poskytování služeb, [číslo jednací] [číslo], uzavřenou se Správou Policie ČR [anonymizováno] [obec], a na základě konkrétního příkazu Policie ČR. Ve smyslu konstantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu ČR (nález ÚS ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III ÚS 150/03, rozsudek NS ČR ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007 a usnesení NS ČR ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4706/2009) jí tak vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu škody spočívající v nákladech odtahu a nákladech uskladnění Vozidla, přičemž konkrétně je toto právo opřeno o ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu ve spojení s § 2910 a § 2927 občanského zákoníku. Konkrétní výše nákladů za odtah a uskladnění Vozidla vyplývá z nařízení Rady hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2013 o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel a jejich střežení na parkovišti, konkrétní postup žalobkyně při vymáhání pohledávek z tohoto nároku je upraven Směrnicí generálního ředitele ZSMV [číslo]. 4. Dle soudu I. stupně má však žalobkyně nárok na náhradu škody jen v rozsahu nákladů na odtah Vozidla a v rozsahu nákladů na jeho uskladnění za období od 3. 3. 2021 do 26. 3. 2021. Podle Čl. 9 odst. 1 ve spojení s Čl. 10 odst. 3 Směrnice generálního ředitele ZSMV [číslo] měla totiž žalobkyně po uplynutí jednoho měsíce od data odtahu Vozidlo předat Magistrátu hl. m. Prahy k dalšímu šetření. Tuto svou povinnost však porušila, protože Vozidlo ponechala na svém parkovišti ode dne odtahu 26. 2. 2021 až do dne 3. 6. 2021 Náklady na uskladnění Vozidla po uplynutí jednoho měsíce od jeho odtahu na parkoviště žalobkyně tak již nepředstavují škodu, která by měla jít k tíži žalovaného. Žalobkyně má proto nárok na zaplacení částky 9 600 Kč za uskladnění Vozidla po dobu 24 dní (dle výše zmíněného nařízení Rady hl. m. [obec] činí náklady za jeden den střežení částku 400 Kč, vyjma prvních tří dní, kdy se jedná o částku 250 Kč za den) a na zaplacení částky 2 900 Kč jako ceny odtahu. K celkové částce 12 500 Kč náleží i zákonný úrok z prodlení z částky 9 600 Kč od 16. 4. 2021, kdy nastala splatnost první faktury, kterou byl žalovaný vyzván k zaplacení nákladů uskladnění vozidla, a z částky 2 900 Kč od 18. 6. 2021, kdy nastala splatnost faktury, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě nákladů odtahu. Ve zbylém rozsahu soud I. stupně žalobu zamítl. 5. Proti tomuto rozsudku, a to do výroků II. a III., podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Namítla v něm, že soud I. stupně nesprávně vyložil obsah Čl. 9 odst. 1 ve spojení s Čl. 10 odst. 3 výše zmíněné Směrnice. Z obsahu těchto ustanovení totiž správně vyplývá, že žalobkyně má povinnost po uskladnění vozidla je předat Magistrátu hl. m. Prahy, nikoli však v pevně stanovené lhůtě jednoho měsíce od data odtahu, protože v této lhůtě má pouze dojít k zahájení předávacího procesu, přičemž tuto povinnost žalobkyně splnila již tím, že žalovanému odeslala výzvu k vyzvednutí vozidla dne 5. 3. 2021, přičemž doručenka od této výzvy s žalobkyni vrátila až dne 14. 4. 2021, jak vyplývá z listinných důkazů již obsažených ve spise. Žalobkyně má proto za to, že jí vznikl vůči žalovanému nárok na náhradu nákladů na odtah a na uskladnění Vozidla v celém žalovaném rozsahu. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobě bude i ve zbylém rozsahu zcela vyhověno. 6. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 7. Vzhledem k tomu, že předmětem odvolacího řízení byl pouze přezkum právního posouzení, a že účastníci s tímto postupem souhlasili, odvolací soud o odvolání rozhodl bez nařízení ústního jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). 8. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně provedl dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových i právních závěrů. Skutková zjištění, skutkové i právní závěry, které na podkladě provedeného dokazování učinil, považuje odvolací soud, až na dále uvedenou výjimku, za správné. Správně tedy především soud I. stupně uzavřel, že žalobkyni v obecné rovině vzniklo právo na náhradu škody vůči žalovanému v souvislosti s tím, že jako oprávněný subjekt vynaložila náklady na uskladnění Vozidla včetně nákladů na jeho další odtah na parkoviště [stát. instituce]. Po právní stránce je nárok žalobkyně v obecné rovině odůvodněn za použití judikatury zmíněné v odstavci 2 tohoto odůvodnění ustanoveními § 45 odst. 4 zákona o silničním povozu ve spojení s § 2910 a § 2927 o. z. Výše náhrady škody pak vyplývá z ustanovení § 2 odst. 1 až 3 shora zmíněného Nařízení Rady hl. m. [obec] ze dne 12. 2. 2013. 9. Odvolací soud se však ztotožňuje se žalobkyní v tom, že nárok na tuto náhradu nelze omezit dobou jednoho měsíce od data umístnění Vozidla na parkovišti žalobkyně. Soud I. stupně dovodil povinnost žalobkyně předat Vozidlo Magistrátu hl. m. Prahy do jednoho měsíce od data odtahu Vozidla z obsahu Směrnice generálního ředitele ZSMV [číslo] (dále jen„ Směrnice“). Je však třeba uvést, že po právní stránce je tato Směrnice pouze vnitřním předpisem žalobkyně, který je závazný jen vůči pracovníkům a podřízeným složkám žalobkyně (upravuje jejich povinnosti při výkonu předmětu činnosti žalobkyně jako státní příspěvkové organizace Ministerstva vnitra ČR). Nejedná se tedy o obecně závaznou právní normu, ze které by bylo možno dovozovat práva a povinnosti žalobkyně navenek. I v případě, kdyby z obsahu této Směrnice vyplývala povinnost ve lhůtě jednoho měsíce od uskladnění Vozidla předat je [stát. instituce], jednalo by se pouze o povinnost vnitřní složky vůči příspěvkové organizaci, nikoli o povinnost příspěvkové organizace vůči třetím osobám. Tomu ostatně odpovídá i formulace posuzovaných [příjmení] 9 odst. 1 a Čl. 10 odst. 3 Směrnice, kde jsou povinnosti v souvislosti s tímto předávacím procesem ukládány odboru autodopravy („ OA“). Je tedy třeba uzavřít, že pro žalobkyni ze Směrnice navenek povinnost předat uskladněné vozidlo dalšímu subjektu ve lhůtě jednoho měsíce od jeho uskladnění nevyplývá. Nelze tedy uzavřít, že by tím, že v uvedené lhůtě vozidlo nepředala, porušila svou právní povinnost a že by tím došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi škodním jednáním žalovaného a žalobkyni vznikající škodou. 10. Dle názoru odvolacího soudu má proto žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu škody v rozsahu, který odpovídá vynaloženým nákladům na uskladnění vozidla v areálu žalobkyně po celou dobu uskladnění, resp. za celé žalované období od 3. 3. do 3. 6. 2021. Výši této náhrady žalobkyně prokázala obsahem zmíněného Nařízení Rady hl. m. [obec] ze dne 12. 2. 2013, které stanovilo cenu služby za jeden den uskladnění částkou 400 Kč pro období od čtvrtého dne uskladnění po dobu následujících sto osmdesát dní (§ 2 odst. 3 Nařízení). Výši nákladů na odtah pak prokázala obsahem zmíněné Směrnice. Na místě bylo proto žalobě v celém rozsahu vyhovět, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, když žalobkyně prokázala doručení jednotlivých dílčích faktur žalovanému jako výzev k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž ode dne následujícího po uplynutí stan