7 C 135/2022 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, ve které se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 37 500 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalovaná a [právnická osoba] Finance s.r.o., [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně, kam žalovaná zadala své osobní údaje. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bezhotovostním bankovním převodem žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku ve výši 30 174 Kč, a to do [datum]. Žalovaná dluh řádně a včas neuradila. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná si pro případ prodlení žalované s uhrazením dluhu sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně tak na základě výše uvedeného nárokuje zaplacení jistiny ve výši 25 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč (0,1 % denně z částky 25 000 Kč od [datum] do [datum]), úroku ve výši 5 324 Kč, účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 479,45 Kč za období od [datum] do [datum] a dále za období od [datum] do zaplacení. 2. Podáním soudu doručeným dne [datum] žalobkyně vzal z části zpět žalobu, co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 324 Kč, smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč. 3. Žalovaná se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřila. 4. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 5. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: 6. Listina označená jako smlouva o úvěru [číslo] s celkovou částkou jistiny úvěru 25 000 Kč a dnem splatnosti [datum] /založená jako č. l. 13 – 14 spisu/, je datována [datum]. Ve smlouvě je jako věřitel označena právní předchůdkyně žalobkyně a jako klient žalovaná. Listina však není ani jednou smluvní stranou podepsána. Listina označená jako smlouva o úvěru [číslo] s celkovou částkou jistiny úvěru 18 450 Kč a dnem splatnosti [datum] je datována [datum]. Ve smlouvě je opět jako věřitel označena právní předchůdkyně žalobkyně a jako klient žalovaná. Ani tato listina není žádnou smluvní stranou podepsána /smlouva na č. l. 15 – 16 spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] zaslala na bankovní účet č. [bankovní účet], jehož vlastníkem je žalovaná, částku 15 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na stejný účet dne [datum] částku 6 000 Kč a dne [datum] částku 4 000 Kč /viz výpisy z účtu v elektronické podobě v databázi CEPR/. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne [datum] a dopisem ze dne [datum] /vizte smlouvu o postoupení pohledávek v elektronické podobě v databázi [příjmení], oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 19 spisu, potvrzení o zaplacení kupní ceny na č. l. 20 spisu, podací arch na č. l. 22 spisu/. Žalobkyně opakovaně posílala na kontaktní adresu žalované pracovníka za účelem mimosoudního vymáhání pohledávky. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] /vizte výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky na č. l. 17 spisu, předžalobní výzvu na č. l. 21 spisu, podací arch na č. l. 23 spisu/. 7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 8. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované postupně částky v celové výši 25 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. 9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Soud pak, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, jej zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odstavce 3 téhož ustanovení jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. 13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud nejprve vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby žalobkyní postupoval v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil (výrok I. tohoto rozsudku). 14. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla bezhotovostním bankovním převodem na účet, jehož majitelem je žalovaná, peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. V řízení však nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce a už vůbec nebylo prokázáno znění/obsah této smlouvy. Smlouva, kterou žalobkyně předložila soudu, není podepsána ani právní předchůdkyní žalobkyně ani žalovanou. Dle tvrzení žalobkyně byla smlouva sjednávána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internet), v řízení ale nebylo prokázáno, jak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala totožnost žalované v průběhu uzavírání této smlouvy a ani případně to, že žalovaná akceptovala právě tu konkrétní smlouvu ve znění předloženém žalobkyní v soudním řízení. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti. Soud ji proto nemohl poučit postupem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy k tomu, jak probíhal kontraktační proces a jak ověřovala totožnost žalované. Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a nelze jej vést korespondenčně. Soud uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o zápůjčce uzavřela. 15. Přes uvedené zůstalo mimo spor a soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyla prokázána existence smlouvy o zápůjčce, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení na úkor právní předchůdkyně žalobkyně. Ta pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Soud proto uložil žalované povinnost toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat (výrok II. tohoto rozsudku). 16. Protože žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni či její právní předchůdkyni ani na výzvu nevrátila, dostala se do prodlení a soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tak jak ho žalobkyně uplatnila. 17. Soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 651 Kč. V řízení, jak soud uvedl výše, nebyla prokázána existence smlouvy, soud proto uzavřel, že žalobkyně nemá právo na zaplacení nákladů vymáhání pohledávky, které měly být v této smlouvě sjednány. Soud proto žalobu v této části zamítl (výrok III. tohoto rozsudku). 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v části řízení úspěšná (vizte výrok II. rozsudku) a naopak byla neúspěšná v části, v níž zavinila, že řízení muselo být zastaveno (vizte výrok I. rozsudku) a v části, v níž byla žaloba zamítnuta (výrok III. rozsudku), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 226 Kč, přičemž tato částka představuje 33 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalované v